Tohle je nejdrsnější řidič na světě
Pokud se chystáte do Jižní Afriky, nejlepší bodyguard, kterého byste mohli najít, je právě tento muž.
"Nejlepší bodyguard je takový, kterého si ani nevšimnete," tvrdí Pierre Dohrmann. "Nenápadný jako myška." I když popravdě, uvažovat nad Pierrem Dohrmannem jako o neškodné myšce by byla velká chyba. Postava vysloužilého boxera, krátký cop, tmavé brýle a pistole za opaskem. I ve svých padesáti letech vypadá na to, že je schopný rozdrtit vaši lebku na prach.
Pierre Dohrmann je bývalý agent německé speciální jednotky, jehož služby si žádají panovníci, celebrity a politici, když cestují autem po Jižní Africe
Nicméně, dnes dělá Pierre šoféra trochu méně významnému klientu. Nám.
TopGear se spojil s Dohrmannem ve zlověstně vyhlížejícím prostředí vícepodlažního parkoviště, aby zjistil, jak se profesionální řidiči vyhýbají problémům jednoho z nejnebezpečnějších měst na světě: Kapského města. A i když má vzhled větrem ošlehaného drsňáka velkofilmů z dřívějších dob, hraného třeba Brucem Willisem s vkusnou parukou, ukazuje se, že realita ochrany významných osobností je na kontinenty vzdálená Hollywoodskému světu honiček poskakujících lowriderů a prostřelování pneumatik z motorek. Méně Harrisona Forda, více, ehm, Stuarta Littla.
Zaměřme se nyní na jeho výběr vozu: Navzdrory naší představě projet se po Kapském městě ve vozu podobném tomu Obamovu, neprůstřelné limuzíně ("The Beast"), Dohrmann nás ohromil Déčkovou Audi A6. Když spatřil naše zklamání, ujistil nás, že toto je opravdu vozidlo, které používají celebrity.
Ačkoli sám vlastní pompézní zatemněný Mercedes 560SEL, právě v A6 převážel prezidenty, Hollywoodské osobnosti a také členy královských rodin. (I významné, s korunou. Nejen ty: Jsem 120tý v řadě ke královskému trůnu)
2,4 litrová A6tka vůbec nevypadá jako vůz pro VIP, ale to, jak tvrdí Dohrmann, je právě pointa. Znáte ty okamžiky kdy je nějaká hvězda tlačena z hotelu davem paparazziů, obklopená skupinou nabouchaných bodyguardů? To vše je pouhá show. Dohrmann nechává svým VIP klientům přivést nóbl limuzínu přímo k hlavnímu východu hotelu k odvedení pozornosti a mezitím se vyplíží z hotelu spolu s danou osobností zadním východem do nevýrazné Audi. "Je potřeba aby byla podobná auta běžně viditelná v provozu," vysvětluje. "nic speciálního. Mám taky pár samolepek prádelny, co se dají nalepit na bok auta. Kdo by sledoval auto plné špinavého oblečení?"
Vyrážíme do ulic Kapského města s Dohrmannem za volantem. Pod "lebko-drtícím" zevnějškem je však ten nejpřátelštější bývalý agent speciálních sil, kterého byste mohli doufat, že potkáte, s rozumnou mírou výstředního kacířství a přízvukem přímo od Arnolda Schwarzenneggera, z osmdesátých let.
"A co když se ani přes samolepky z prádelen nepodaří vyhnout bláznivým fanouškům, papparaziům nebo možným únoscům? Poznáte to, když vás někdo sleduje?" ptám se.
"Toho si všimnete, je to instinkt. Neobvyklé zvuky, nebo třeba někdo jede příliš blízko", odpovídá Dohrmann.
"Tak co potom s neocenitelným lidským nákladem ve voze? Šlápnout na pedál a pokusit se ztratit?" S nesouhlasným gestem Dohrmann odpovídá: "Když máte pocit, že vás někdo sleduje, nezrychlujte. 200km/h? Blbost. Proč jezdit tak rychle? Samozřejmně že umím driftovat, nebo jet „obrannou jízdu“, ale proč? Myslíte, že nás někdo sleduje?" Bez varování provede, na kruhovém objezdu, otočku o 180 stupňů, a jede zpátky dolů trasou, kterou jsme právě jeli. "Tohle byste měli udělat. Teď spočítat auta co jedou proti nám. První, druhé, třetí, čtvrté. Vrací se některé z nich stejnou cestou? Ne? Pak je to v pořádku. Pokud něco tušíte, zpomalit. Počkat si a sledovat co řidič udělá. Budete pak mít navrch."
Pravidlo nepanikařit platí jak pro nás, obyčejný plebs, tak i pro vysoce postavené cíle, vysvětluje Donhrmann. Když projíždíte riskantním kusem světa a máte pocit, že vás někdo sleduje, nesjíždějte z dálnice při snaze setřást vaše pronásledovatele. Je důležité, zůstat na hlavní silnici, vedoucí do centra města. Pokud používáte navigaci, nikdy ji nenastavujte na nejkratší trasu. Dostali byste se tak na malé cesty, na nebezpečných místech. Vybírejte nejrychlejší cestu, tedy na dálnici.
A jak moc nebezpečné vlastně to vlastně Kapské město a celkově Jižní Afrika je? Těžko říct, projdete si cestovatelská fóra a najdete tam strašidelné historky o vyhrožování, únosech a ozbrojených přepadení, ale za slunného všedního rána se na pobřeží Kapského města budete cítit ohroženi asi tak jako v Cotswolds (vesnice na Anglickém venkově). Skutečně, v průběhu týdne v Jižní Africe byl tím nejhorším, co Top Gear potkalo děsivě ošklivý pickup Opel Corsa.
Pravda leží nejspíš někde mezi Kabulem a Cotswolds. Ačkoliv většina Kapského města a v podstatě celé Jižní Afriky je zcela bezpečná. Ovšem v každé zemi, kde je běžné vlastnictví zbraně a existuje propastný rozdíl mezi chudými a bohatými, mohou snadno nastat problémy. Pokud vypadáte jako bohatší člověk a projedete nesprávnou částí města, je dost velká šance, že narazíte na někoho, kdo vám s radostí vyprázdní kapsy.
Upřímně řečeno, Dohrmann nehovoří o nebezpečí ani nezveličuje rizika, v naději přilákání více zákazníků. "Pověsti o trestné činnosti v Jižní Africe jsou horší, než je realita. Pokud budete dobře sledovat okolí a používat zdravý rozum, vyhnete se nebezpečí".
Dohrmann dokáže spolehlivě odhalit nebezpečnou situaci. Po osmnácti letech práce v Německé speciální jednotce rychlého nasazení a odhalování teroristů, někdy i v hloubi noci ("Nepotřebujete zbraň, pokud je dostanete během tvrdého spánku, kolem 2. až 4. ráno jsou bezmocní"). Poté zamířil do Rio de Janeira, kde pomáhal místní policii čistit slumy od drog. "To bylo zk****ně nebezpečné město," poznamenal. "Většinou když si lidé berou neprůstřelné vesty, je to hovadina, ale v Riu je to opravdu potřeba."
Svoje auta má Dohrmann rád. Má je dost rád na to, že před pár lety, když jel z Kapského města do Berlína v otlučeném Mitsubishi Pajero, jen on s kamarádem, 18 000 kilometrů během čtyř týdnů a skupina zlodějů se pokusila ukrást Pajero v Serengeti tak, že hnala stádo krav přes silnici před tím, než zaútočili mačetami, Dohrman s nimi vyběhl.
Zpátky v Kapském městě vjíždíme do centra, kde nám Dohrmann předvádí svou pověstnou schopnost vyhnout se dopravním zácpám, práci na silnici a dalším dopravním omezením, což je vše součástí jeho práce. „Den před převozem VIP osobnosti z nóbl hotelu v centru města na letiště, si projíždím celou trasu a hledám potenciální hrozby. Ty číhají třeba v dopravních zácpách, tedy v místech práce na silnici nebo tam, kde policie odchytává řidiče. Je to skutečný policista?
Přestože s sebou vždy nosí zbraň, ještě nikdy ji v Jižní Africe nepoužil. "Nikdy jsem nepotřeboval střílet, pokud jste dobře vycvičení, neměli byste vůbec potřebovat zbraň." Tedy další Hollywoodské klišé zlikvidováno. A co ty honičky, při kterých se řidiči vykloní z okna a prostřelí pneumatiky autu před sebou? Opět velice nepravděpodobné. "Se zbraní to umím docela dobře," tvrdí, "ale když jsem se jednou pokoušel střílet při řízení, dvakrát jsem trefil své vlastní zpětné zrcátko."
Nicméně některé stereotypy o bodyguardech velikosti grizzlyho jsou pravdivé. "Když si vyjdu na večeři do restaurace, vždy si sedám zády ke zdi s výhledem na dveře. Nedokážu udržet konverzaci, zato můžu vyjmenovat, co každá osoba v restauraci pije nebo jaký typ cigaret kouří. Nic moc pro romantický večer.“
A mírná paranoia se projevuje i za volantem. "Nikdy nepoužívám bezpečnostní pás." tvrdí Dohrmann a ukazuje odepnutý pás jako důkaz. "Zpomaluje vystupování z vozu. Přetáhne si pás kolem krku a říká. „Taky nechci, aby se někdo mohl jednoduše nahnout do okénka a uškrtit mě..."
Článek přeložen z oficiálního webu Top Gearu, http://www.topgear.com/uk/photos/The-world-toughest-chauffeur-2013-07-3
