Škoda Fabia vRS
Lidé vám řeknou, že mají rádi charakter. Že mají rádi bizarnosti a výstřednosti a že je důležité, být ‘trochu odlišný’. A pak si koupí Volkswagen. Ty skutečné nelineární volby jsou pro jiné lidí, zamumlají výmluvu a rychle na vše zapomenou, jako na vzdušné zámky, které jsou zuřivě ubíjeny maloobchodními cenami a možnostmi pohrdavého opíjení se v hospodě. Chce to opravdu odvážnou duši, aby se vzepjala systému. Což je přesně místečko pro Škodu. Společnost, která poskytuje omluvu pro nákup VW bez toho, aniž by jej skutečně kupovala. Je to spíše elegantní paradox nepřizpůsobivosti přizpůsobivých lidí.
Takže si koupíte Škodu Fabia vRS s námitkou, že pod povrchem se skrývá Polo GTi, až na televizní reklamy o klimatizaci a 2 500 zanechanými na bankovním účtu. Ale opravdu je pro lidi, kteří se o auta zajímají, Škoda tak oduševnělá, jak se nás reklamy snaží přesvědčit? Skutečně je to samostatná Škoda, nebo jen obalené Polo GTi?
Abychom na to přišli, vydal se TopGear do Lake Districtu. A zrovna prší. Ne běžný lehký deštík, ale přímo potopa. Když jen na chvíli opustíte vyhřáté útočiště automobilu, vystavíte se bodání několika set ledových jehliček, které se vám vetřou za límec.
Stát venku další minutu nebo dvě i přesto, že na sobě máte tu nejlepší nepromokavou bundu, jakou si můžete z nuzného platu dovolit, ucítíte chlad a studené prsty mezi vaším oblečením a vaší kdysi teplou kůží. Kašlat na to, pomyslel jsem si, když sem se vrátil zpět do auta a zanechal fotografa Leightona venku, aby udělal ještě pár snímků. Vypadal politováníhodně. Usmál jsem se na něj a natočil na sebe vývod topení. Usmál se taky, ale v očích se neusmíval.
Není divu, že tomu říkají Lake District (Jezerní okres). Většina cest se vine kolem jezer pod holými a zamračenými stíny stromů zkroucených zimou. Dokonce i hlavní vozovka dostala od živlů zabrat a některé její části jsou přímo na kusy. Pak jsme se vydali dál. Už tohle byl dost drsný test a to jsme měli namířeno do Hardknott a Wrynose, nesporně tou nejstrmější cestou v Británii a jistě i tou nejnáročnější, pokud si ceníte duševního zdraví i neporušené olejové vany.
I samotná silnice teď vypadá jako malá řeka hluboká dost na to, aby v ní mohly plavat malé ledové kry. A jako malý modrý Titanic se vRS vlní a brázdí tyhle vody. Relativně široké přední pneumatiky se vlečou blátivým stružkami a prodírají se skrz vodu hlubokou natolik, že zcela pokrývá celou silnici. Regulace prokluzu klepe, drnčí, celou dobu nepravidelně poblikává a signalizuje svoji spoluúčast s předními pneumatikami skrze blikání žlutého světla na displeji.
1.4 litrový TSI ‘dvojitě nabíjený' motor (dvojité super a turbo) rozjařeně švitoří pod bručením 42-centimetrového gumového volantu. Kabina je jednoduché a pohodlné místo k sezení, decentně stavěná pokud to nenazveme přímo luxusem. Ale stále z ní vyzařuje jistá poctivost. Uspořádání interiéru je velmi sympatické, sedadla jsou pohodlná a kufr dostatečně prostorný. Měl by být. Co se týká pořádku: toto uspořádání prý stojí tak za to, že se prodává nejen ve dvou, ale zrovna ve třech verzích. Fabia vRS má 178 koní, sedmistupňovou DSG převodovku – není zde žádný manuál – a mechanicky je identická s převodovkami ze Seatu Ibiza Cupra a Volkswagenu Polo GTi, obě dvě však výrazně překonávají svojí cenou.
Není žádným překvapením, že na špičkové silnici je vRS zatraceně dobré. Kompresor zvětšuje dolní konec křivky točivého momentu, takže je vždy většina z 240 Nm otáčivého momentu k dispozici, dokud turbo a 178 koní nezvýší jeho otáčky ještě víc. Brzdy jsou silné, řízení přesné. Sedmistupňová DSG řadí vyšší stupeň z bodu stání s menším zaváháním – ale jakmile se do toho jednou dostane, převádí mezi jednotlivými stupni dostatečně rychle. Dokonce i v tomhle biblickém počasí vám připadá elegantní a normální nárazy zvládá s trochu kostrbatým ale snadno ovladatelným způsobem.
Odbočíme z hlavní cesty a jedeme podél kamenné farmy, která je pomalu ale neúprosně pohlcována mechem porostlým svahem a objevíme se u úpatí Wrynose. Značení poněkud chabě upozorňuje na hrozící nebezpečí a jak se potácíme dál osamocenou cestou, zdá se jako by nějaké rozmarné božstvo tlouklo do nebes ohromným kladivem a otlouklo z něj veškerou barvu na pustě šedivou. Stále je to, abych přesně citoval „surový svět“. Červenohnědé kapradí a apatické návrší šedých skal pokrývají krajinu. V té strnulosti je jistá krása, ale rozhodně to nevypadá nějak přívětivě.
Jsem rád, že jsem ve Fabii. Tyhle malé hrbolaté cesty jsou místem, kde by tohle auto mělo zazářit a dělat si srandu ze všeho většího a silnějšího, šílené křivky povrchu a tvar silnice do U se téměř dotýkají předního tlumiče. Jsou to až absurdně úzká místa, v některých ostrých zatáčkách přímo ryze ohromující. Předložím vám to takhle: nerozvážná rychlost by nevyústila tím, že byste skončili v příkopu nebo trapně trčet v plotě, ale odráželi byste se od staletí starých skal opakovaným a bolestivým způsobem. Nezáleží na tom, kolik máte airbagů, bylo by to jako pokoušet se rozbít kovadlinu tím, že byste do ní mlátili hlavou. Ukázalo se, že je to úplně jedno. Po třech výrazně strmých zatáčkách jsem zklamán.
Hlavním problémem je převodovka DSG. Abych to vysvětlil, nejsem žádný Luddita (sociální hnutí britských textilních řemeslníků), který věří, že věci bývaly lepší, když neštovice byly ve školních osnovách a domy byly stavěny z proutí a moru, ale pevně věřím v přiměřené aplikování technologií. Což se ve vRS nestalo. DSG prostě do tohoto auta důrazně nesedí a hned poprvé, když převodovka nefunguje tak, jak byste chtěli, je auto zkompromitováno. Tohle je zhoubná a fatální chyba. Superauto může vykazovat extrémy, kdy vám naskakuje husí kůže, a občasnou neposlušnost volantu musíte přijmout. Ale pro tohle neexistuje omluva.
Tady jsou základy: DSG neudrží záběr na červené lince (ani v manuálním módu), takže můžete vjet do zatáčky a očekávat, že vás zbrzdí omezovač otáček, ale zjistíte, že najednou dupete na brzdy, protože převodovka právě přeřadila nahoru. Zdá se, že libovolně zvolí sportovní mód, zaváhá a je zmatená, jestliže se rozhodnete jet na kostrbatý venkov, klikaté cesty a neustále regulovat plyn. Ve spolehlivých situacích, kde můžete předpovídat odezvy, to funguje, ale její osobitý mechanický autismus se nemůže vyrovnat se změnami. Je to k vzteku.
A tím to nekončí. Na jednu stranu si Fabia poradí s velkými hrboly a velkými silnicemi, ale když se setká s něčím malým nebo kosmeticky upraveným, začnou se jí třepat kolena. Bohužel mezi jednotlivými hrboly se není čas nadechnout, takže velmi hrbolatá silnice skončí jako staccato odrazů od jedné boule k druhé. Navíc, Hardknott a Wrynose jsou jedny z nejextrémnějších příkladů nerovného terénu, který dává závěsu pořádně zabrat. V jednom momentu měla malá Škoda zadní kola 25cm ve vzduchu nad zatáčkou ve svahu, jejíž povrch vypadal jako by nedávno hostil stádo koz – ale ustála to.
Když jsem seděl na vrcholku stezky, jako planoucí sluneční paprsek zářící skrze mraky a díval se dolů na jednu z nejpozoruhodnějších silnic v Británii, bylo nemožné dospět k závěru, že vRS je mizerný bojovník protože v podstatě obětovala svoji individualitu, aby uspokojila úsporná opatření. Z finančního hlediska může dávat smysl adoptovat tuhle formu Pola GTi, skutečně – v téměř objektivním smyslu – se může malá bojovná Škoda zdát jako „lepší“ auto, ale v překladu: Škoda se zmýlila.
Ve světě, kde se výrobci automobilů snaží vyplnit veškerá místečka a to i za cenu skutečných výstřelků, Škoda zvesela od jednoho upustila. Minulá generace Fabia vRS měla diesel, manuální a unikátní, kultovní hit a legendu. Nestojí také nehoráznou sumu peněz a je dost levná na to, aby byla bezpečná a dobře šlapala. Inteligentně klouzala dolů po hrbolaté cestě s absorpční suspenzí a skvělým dodáním otáčivého momentu. Méně technologicky okázalá a nakonec i o hodně pomalejší, ale to má svůj důvod. Mohla sice vyplenit odpadkový koš u VW, ale pořád to je jen stará Škoda.
O pár tisícovek dražší RenaultSport Clio by tohle nové vRS zničil. A bez USP v dieselovém manuálu, už nemá žádné dynamické triky, které by mohla předvést. Takže zde jde o cenu. A ano, dali byste vRS přednost před Polem GTi jednoduše proto, že zvládá všechno co Polo za mnohem méně peněz. Ale nekoupili byste si ji, proto, že by dělala něco jinak. vRS je perfektní auto pro lidi, kteří chtějí vypadat odlišně, zatímco zůstávají úplně stejní. Ale skuteční volnomyšlenkáři by zůstali dumat nad tím, kam se staré vRS vydalo zemřít.
