Richard Hammond o pruzích na střeše

Jsem zbabělec. Ufňukaný slabošský zbabělec, a to je fakt. Nechal jsem marnivost a váhavost, aby mě zadržely od přispění světu něčím užitečným, stimulujícím a přínosným. Stydím se za to.

Nedávno jsem si koupil Fiat 500 TwinAir. A ne, to není to, za co se stydím. Nemusí to být sice každého gusto, ale já jsem nadšený. Jsem už unaven z věčného sponzorování vlády miliardami liber pokaždé, když natankuju svůj Range Rover a jedu do práce do Londýna, a tak jsem zapátral po hospodárnějších alternativách. Je jich samozřejmě mnoho.

Zamiloval jsem se do brumlavého dvouválce z Fiatu TwinAir. Na rovinu – miloval bych  ''pětistovku'' s jakýmkoliv motorem. Když jsem zašel za mým lokálním Fiat dealerem a ten mi řekl, že Fiat 500 prodal lidem, kteří předtím měli Porsche Cayenne nebo Mercedes AMG CL63, pomyslel jsem si, že asi nejsem první ani poslední, co tento krok učinil. Tak jsem si objednal šedivého krasavce s autom. klimatizací, červenou kůží a Bluetooth systémem. A ne, za tu červenou kůži se opravdu nestydím.

Pak jsem se dostal k vylepšování auta. ''Pětistovka'' je roztomilé auto a zaslouží si malé detaily a akcenty pro zvýraznění tohoto faktu. Mám tím na mysli pruhy. Pruhy vedoucí přes střechu a kapotu. Možná, že jste mladší než já a necítíte takové hluboké vzrušení při pomyšlení na střešní pruhy, ale pro mě to byla neskutečná výzva. Je zde způsob pruhů, který se vyvyšuje nad všechny ostatní (i nad Shelby) -  pruhy mimo-prostředek auta. Chtěl jsem dva úzké pruhy táhnoucí se po celé délce auta – od kapoty, přes střechu, až po kufr. A chtěl jsem je na jedné straně, stejně jako měla pruhy má nylonová rallye bunda když jsem byl dítě. Ale bál jsem se toho. Lidi by se mě pořád dokola ptali, proč pruhy nejsou i na druhé straně kapoty a já tomu strachu a pohodlnosti podlehl a koupil si centrální pruhy. A přesně tento zbabělý čin je důvod, proč se stydím.

To auto upřímně miluju. Miluju vyždímat každou kapku štávy z toho malinkého charakteristického motoru. A že to opravdu je charakteristický motor; miluju ho poznávat, učit se, kdy je šťastný, a kdy mě překvapí nečekaně obrovskou silou točivého momentu. A v neposlední řadě auto vypadá úžasně; ty pruhy jsou rovnoměrné, centrální a sudé. Ale také mi konstantně připomínají, že jsem byl zbabělec. Moc zbabělý na to, pořídit si asymetrické pruhy.

Četl jsem blog ruského psychologa Pavla Somova, který přirovnal asymetričnost k všeobecné bezpečnosti. Jako příklad uvedl psychologický pokus uskutečněný ve 20.letech na číšnících. Ukázalo se, že číšníci si pamatují objednávky jen do té doby, než je vyřídí. Je to proto, že si pamatujeme nekompletní informaci lépe než kompletní. Pokud za nekompletní informaci dosadíme asymetrii, Pavel říká, že tuto asymetrii lze aplikovat i na asymetrických autech – více si jich všimneme a sousředíme se na ně. Co kdybychom se hluboce soustředili na blížící se auto s asymetrických předkem a už bychom si nevšimli symetrického autobusu řítícího se ze strany přímo na nás?

Ve světě symetrických aut není nic, co by nás nějak vyrušilo či vykolejilo. Mám za to, že jsem učinil nesobeckou obět za veřejnou bezpečnost a měl bych za to být velmi ceněn. Vlastně děkuji nebesům, že jsem šel bezpečnou a veřejně-prospěšnou cestou a nenechal jsem se vést marnivostí a nestvořil jsem strašáka, který by mohl zbůsobit katastrofu.