Top Gear vs. americký okruh VC2012
David Coulthard se zapsal do historie svojí jízdou po novém, ale zatím nedokončeném okruhu pro Velkou Cenu Austinu ve Formuli Red Bullu.
Výborně Dave, ale my jsme tam byli první…
Až do Texasu dorazí F1 a pracovníci, kteří teď pracují na okruhu, doufají, že se jim podaří přemístit krávu. Právě teď se potácí kolem šesté zatáčky s malým teletem přisátým na její vemeno. Byla zapomenuta, když se stěhoval rančer, aby uvolnil cestu pro buldozery, které právě tesají krajinu do tvaru závodní dráhy a doufají, že jí dokončí dřív, než v červnu příštího roku dorazí Jenson a ostatní na první Velkou Cenu Austinu.
Vše začíná teď, mezi kaktusy a chřestýši, jedenáct kilometrů jihovýchodně od centra města. Obrovské terénní úpravy jsou v plném proudu a dva miliony čtverečních metrů hlíny je odstraněno z povrchu zemského. Za pomoci satelitní navigace se zajistí to, že každý centimetr asfaltu bude tam, kde má být.
5-6 kilometrů asfaltu bude uhlazeno na zemi jako máslo na obrovském toustu, čímž bude poskytnut nový zářivý povrch pro Schumiho a jeho závodnické kámoše. Toto je tedy zrození Amerického závodního okruhu, který schválila FIA. A až do dneška ho nikdo neprojel celý.
Takže ve jménu výzkumu a ohleduplnosti jsem si pomyslel, že jim dám něco, na co se zaměřit. Traťový rekord. Může se to zdát jako drsná cesta, ale všechny zatáčky jsou zde a má to přesně tu správnou délku. Vše co potřebuji, je něco rychlého a robustního. Něco jako Hennessey VelociRaptor – supertruck založený na Fordu F-150 Raptor s motorem V8 o obsahu 6,2 litru, nadopovaných 475 koních a podvozkem, který by mohl přejet přes bungalov a vůbec nic by se mu nestalo. Výběr byl učiněn, Vraptor přijíždí a vrata se otevírají. Jde se na věc.
Z provizorních kanceláří se přesouváme na startovní čáru, kterou kdosi nakreslil do hlíny. Není tu žádná tribuna, nejsou tu žádné garáže, jen základ trati vydupaný v prachu. Odsud následuje 40 metrů stoupání na hřeben, kde následuje ostrá levá. Zatáčka nesoucí číslo jedna.
Ředitel dráhy, Tavo Hellmund, mi říká, že zde budou čtyři pilíře před průjezdem přes vrchol a klesáním do zatáčky dva. Rychle mluvící Texasan, který vypadá trošku jako Jim Carrey, je bývalý závodník a muž, který se vyzná ve slušných zatáčkách.
Může sice zaměstnávat architekta Hermanna Tilkeho, designéra některých nepopulárních okruhů, ale je jasné, kdo tu nosí kalhoty. „Osmdesát procent této trati bylo designováno mnou a Kevinem Schwantzem (bývalý motocyklový šampion)“ říká Tavo. „Většina Tilkeho klientů jsou sdružení, které nevědí nic o závodění. Já toho o závodění vím víc, než oni kdy dohromady budou.“
A nedělá si legraci. Dolu přes zatáčky tři až pět se cesta kroutí doleva-doprava-doleva, než zmizí v hoře hlíny. Tavo okoukal tento kousek v Silverstonu a jeho superrychlých esíčkách Maggots a Becketts.
Později vidíme zatáčky inspirované sekcemi z jiných velkých tratí, jako třeba Suzukiho trestající 130R, která trhá hlavy z krků a krky z ramen. A jen po pár zatáčkách je jasné, že tuhle trať by závodníci měli milovat - se všemi těmi stoupáními, klesáními a vinutími jako na horské dráze.
Zatáčka šest. Před stočením se doleva přichází rychlá klička okolo Daisy a její mimi-kravičky. Ultrakvalitní podvozek se vypořádává s tlakem a neprohýbá se. Jedeme teď téměř 130km/h, daleko za tempem závodu, ale přesto zanecháváme stopy v hlíně, které budou jednou přikryty asfaltem. Zůstanou tu navždy jako otisky bot na měsíci. Jedeme přes dalších pět zatáček okolo vybrázděné zatáčky devět a Vraptor vydává řev jako jeho prehistorický jmenovec, čistíce si tak hrdlo, zatímco obláčky kouře prořezává hluk.
Bůhvíjak je to možné, ale stavbař Bud, který zde pracuje, nás neslyší přijíždět a jak objímáme zatáčku číslo deset, vjede nám do cesty ve svém sedmimetrovém žlutém monstru. Nemarní tam nahoře čas, ne když má tolik hlíny k přesunutí. Jeho vozítko je ve skutečnosti obří škrabka, která zakousává svojí lžíci do Země, aby odstranila půdu.
Je tady 160 chlápků, jako je Bud, pracují 10 hodin denně, šest dní v týdnu. Řídí 50 strojů, od těžkých válců, až po rypadla se zubatými lžícemi, které lámají Zemi, dokud nepraskne.
Pracují rychle. Musejí. Kalendář závodu F1 pro rok 2012 právě vyšel a je na něm červeným inkoustem napsáno „Austin, 17. Června“. Tavo doufal, že bude závod naplánován na později toho roku, ale připravil svůj personál na překvapení.
Od teď do závodu, bude toto místo proměněno na soběstačné mini-město, které má svůj vlastní přívod vody, kanalizační systém, správce parkovišť a popeláře. Dokonce tu instalují rozvodnu, aby se ujistili, že bude dostatek energie pro zásobování ledničky na limonádu Sebastiana Vettela.
V zatáčce jedenáct točím Vraptorův velký volant a výjezd opět přechází do dlouhé rovinky. Je těžké si představit, jak to bude vypadat. Dnes je to zablácené koryto obklopené břehy z hlíny, ale za pár měsíců bude lemováno tribunami s jedním z nejlepších pohledů v F1.
„Je jedno, jestli je to baseball nebo motosport, my Američané rádi vidíme na celé hřiště.“ říká Tavo. „Právě proto je východní strana dráhy vyvýšená. Z některých míst mohou fanoušci vidět zatáčky jedenáct až dvacet, to je 40 vteřin závodu.“ Tavo také staví pěti-proudovou dálnici a tolik toalet, že byste je nenaplnili ani za rok. „Je to o maličkostech“ říká „Nemůžeme nechat někoho čekat na zaparkování či močení.“
Proč Austin? Není to jen nějaký venkovský zapadákov? V žádném případě. Může být sice hluboko v Texasu, ale tohle svérázné malé město se vždycky podívalo na svět a pak ho požádalo o pivo. Konají se zde dva z největších hudebních festivalů na světě a to nemluvíme jen o Country a Westernu – některé z těch nejznámějších kapel na Zemi jezdí právě sem.
Navíc, Austin je geografické centrum kontinentu, leží přímo ve středu mezi pobřežími a v dosahu pašeráků z Mexika.
„Některé arabské okruhy by se nestaraly, kdyby nikdo nezapnul bednu“ říká Tavo. „Dělají to jenom pro televizi.“ Ale tady je to jiné a s 22 miliony lidí uvnitř 290 kilometrů dráhy by neměl mít problém s naplněním jeho 120 000 míst.
Proto se tomu říká okruh Ameriky. A to je jeden z důvodů, proč dostal desetiletou smlouvu od Bernieho Ecclestona. To, a fakt, že ho Bernie znal „ještě předtím, než se narodil“. Což pomůže, pokud se jednoho dne vzbudíte a rozhodnete se pořádat závod F1. Před stavbaři, plánky a 3,8 miliardami korun na postavení okruhu potřebujete totiž ještě jednu věc. Podpis od velkýho šéfa.
„Očividně to pomohlo,“ říká Tavo. „Ale je to požehnání a kletba zároveň, protože ode mě očekává vyšší standardy. Lidé ho kritizují, ale je to ten nejlepší vyjednavač na Zemi a byl k nám úžasně přímý.“
Ale není to jen Bernie, koho musí potěšit. Také zklamané americké fandy, kteří zde neměli závod od Indianopilis 2007, dva roky po tom pneumatikovém nesmyslu, kdy závodili pouze tři týmy. A též týmy MotoGP, které se sem také chystají. Ale se Schwantzovou pomocí a se zatáčkami jako jsou tyhle, by měli být šťastnými motoráři. Zatáčky číslo patnáct až osmnáct jsou vedeny jako tři, ale ve skutečnosti je to jedno trojité monstrum, které podrásá jejich silné chrániče kolen. Na chvilku si odpočinou mezi zatáčkou devatenáct a dvacet, než vletí dolu do díry a zpátky na kopec, do zatáčky jedna.
Vraptor to zvládá bokem, víříc červený prach jako kouř z akrobatického letadla. Je to čistá rutina, zatáčí ostřeji, než by cokoliv tak velkého mělo – vrchol kapoty je v úrovni mých bradavek. S touhle věcí byste mohli dojet na Dakar, odjet závod a pak s tím jet zpátky domu.
Dnešek byl pravděpodobně lehká zkouška a s méně opatrným řidičem by to Vraptor zvládl rychleji. Můj čas? Pět minut a čtrnáct sekund. Kdybych´nemusel jet kolem dobytka a protijedoucích rypadel, zkrátil bych čas o dvě minuty, což by mě dostalo na úroveň, no, mizerného kvalifikačního kola. Ale alespoň je to měřítko a dostává to Top Gear a Hennessey do záznamové knihy.
Takže poslouchej, Jensone. Až ty a tvoji kámoši příští rok přijedete, až bude dráha položená a tribuny vztyčeny, budeš mít jeden čas k překonání. Můj…. Jdi na to.
