James May o ucpaných silnicích

Parkinsonův zákon říká (A tuším, že se původně objevil v The Economist, ale nechci se obtěžovat jeho hledáním), že: „Práce se natáhne úměrně tomu, jaký časový úsek je dostupný k jejímu vykonání“.

Automobilová obdoba toho je, že počet aut jezdících po silnici roste s její plochou. A tak tomu i musí být, protože silnice bez aut by byly jen plýtváním asfaltu. Cesty doslova čekají, až na nich nějaké auta pojedou, protože dokud se po nich nejezdí, jsou tak nějak jako kus sýra v ledničce. Neplní své předurčení, být sýrovou omáčkou.

Spousta lidí o tom má zvláštní představy. Když se otevřela M25tka, okamžitě byla plná aut a mnoho lidí to udávalo jako příklad selhání plánování dopravy. Sotva se otevřela (fňukali) a koukněte se. Je plná aut. Je to trochu jako stížnosti na to, že Top Gear Live je vyprodaný.

Vážně. Kdyby byla M25tka plná zatoulaného dobytka, bylo by to naprosté plýtvání penězi. Pivo je k pití, peníze na utrácení a cesty k ježdění. Více lidí na silnici je dobré k tomu, čemu se kdysi říkalo UK plc*

Zjistil jsem, že v zapadákově můžete ujet mnoho mil, než narazíte na stařičký Morris, který řídí někdo kdo je udivený, že dnešní auta mají rádia. Ale silnice na venkově slouží opravdu jen pro tyto burany, jako je například Richard Hammond. Ti jen čas od času jezdí do města obdivovat elektrické žárovky. Cesty ve městech jsou však plné.

Osobně bydlím v Londýně a tento týden jsem toho po něm docela dost najezdil. A můj názor je, že jsou silnice naprosto přesně na hranici kapacity. Není místo ani pro jediné auto navíc a odstranění jakéhokoliv parkovacího místa by vneslo obrovský zmatek. Excelentní. Naprosté využití kapacity. Kdyby se jednalo o továrnu na mobily, tak by bylo vedení n naprosto nadšeno.

Ale má to i svou stinnou stránku. Stačí málo a všechno se to zhroutí, a to mě přivádí k jádru celé myšlenky. K poruchám.

Způsob, jakým se někdy auta pokazí je hoden titulu PhD, a možná i nějaký takový existuje. Jednou jsem jel v autě s Richardem Hammondem, a když začalo zlobit, stihli jsme jednu opravdu horlivou debatu o tom co se děje, než úplně zastavilo. Já tvrdil, že jde o problém v elektronice. On zase, že je to něco ohledně přívodu paliva. Nakonec se jako hlavní problém ukázalo to, že vlastníkem auta je Richard Hammond.

Když jsem jel ve svém prvním Porshe 911po A4ce ve východním Londýně, padlo tak rychle, jako člověk v epicentru nukleární explose. Pak chvíli jelo, a najednou zase ne. Ale to, co tady vyprávím, nevyjadřuje přesně to, co chci říct. Obě takové auta se staly doslova sraženinami.

Úplný kolaps u moderních aut je poměrně vzácný, ale stává se. Tento týden jsem viděl dva takové, oba na velice vytížených silnicích a oba případy vypadaly podobně. Pár dobráků rozmisťujících kužely a odtahovka, snažící se probojovat si cestu masivním množstvím stojících aut. Na tyhle blbosti opravdu nikdo z nás nemá čas.

Takže tady je mé řešení, pro lepší Británii. Když se někde v Londýně, Manchesteru nebo Edinburghu pokazí auto, může kdokoliv zavolat na horkou linku a bude vyslána helikoptéra s obřím držákem naspodu.

Pokud nebude pokažené auto odstraněno, dokud vrtulník nedorazí, bude jím shozeno do řeky.

A je mi jedno jestli je to Veyron Super Sport, nebo Lamborghini s karbon-silikonovými vlákny. Je mi jedno, jak cenné auto je. Určitě ne tak moc jako kolektivní ztráta času. Lidé mají rezervace v drahých restauracích a já spěchám do obchodu s nářadím.

Zní to krutě? Trošku to tak je, ovšem budete si moct platit pojištění proti takovémuto odstavení auta. To bude uvažováno podle typu auta a podle toho, jak dobře se o něj staráte. Rozhodně to donutí lidi více uvažovat. V Mayově Británii byste měli před jízdou trochu váhat, než vjedete do Londýna v klasických autech nebo v čemkoliv, co pospojovali němci.

To by bylo nezodpovědné.

*Značí dobrou ekonomiku

Článek přeložen z http://www.topgear.com/uk/james-may/James-May-on-road-capacity-2013-01-27