James May: každý vůz by měl vyhovovat svému účelu

Vím, že tohle bude trochu znít jako názor z padesátých let, ale začínám si myslet, že na věcech, které mají jen jeden účel, něco je.

Například hodinky. Někde mám jednu z těch trendových dotykových věciček od Tissotu, která v sobě má zahrnutých několik budíků, dva chronografy, kompas, výškoměr, teploměr, nějakou věcičku, která podle mě tak trochu předpovídá počasí, výškoměr – nebo to už jsem říkal? – stopky a světlo, které se za časů mého mládí počítalo jako funkce u jakéhokoliv digitálního zařízení.

Vlastně je to dost zajímavá věcička, ale protože je nenosím často, skoro vůbec si už nepamatuju, jak se všechny ty přístroje ovládají. Ale to není všechno, Hammond má taky jedny a je úplně ztracený. Strávil jsem hodiny tím, že jsem mu na nich všechno nastavoval.

Po takovém zápase je úleva vzít si staré dobré hodinky Omega, které mi řeknou jen a pouze to, kolik je hodin. Neukazují dokonce ani datum.

Další takovou věcičkou je iPhone. Je to fantastická věc, ale když se ten můj jednou pokazil, musel jsem svou SIMku dát do své staré věrné osm let staré Nokie. Nemohl jsem si prohlédnout žádné obrázky ani zahrát lodě, ale nemohl jsem si také nevšimnout, že jako telefon, který chci používat na hovory s ostatními, funguje daleko lépe.

Čas od času se mnou iPhone sympatizuje a všechny ty jeho skvělé funkce prostě odmítnou fungovat tak, jak mají. Což je docela otravné, obzvlášť pokud si jej vezmete na dovolenou. Takže jsem šel do John Lewis a koupil jsem si řádný iPod classic, ten s otáčivým ovladačem na přední straně. A víte co? Co se týká muziky, je daleko lepší, vleze se do něj více písniček a je naprosto spolehlivý. Jestli si ale chcete poslechnout hudbu ve svém telefonu, budete muset zavolat do nějaké banky nebo pojišťovací společnosti a poslechnout si Vivaldiho.

Určitě si nepřejete, abych pokračoval, ale i tak budu. Když jsem byl v Jean Louis, rozhodl jsem se koupit nové rádio-budík/CD/mp3-přehravač/hodiny/stopky do kuchyně, abych mohl poslouchat svůj nový iPod, zatímco budu připravovat parmazánové hoblinky a chobotnici.

Ale to, s čím jsem přišel domů, bylo něco, čemu se říká Arcam rCube, což je nějaký druh krychle, na kterou připevníte svůj iPod, a ona pak přehrává hudbu, kterou v něm máte. Nic víc. Ale ten zvuk prostě zněl daleko lépe než všechno ostatní v obchodě a jelikož jediné, co jsem chtěl, bylo přehrávat hudbu, tak jsem si ho koupil.

Existují dva způsoby, jak se na tohle všechno dívat. Kdybych jel na nějakou výpravu a nevzal si sebou svoje hodinky Tissot, musel bych si také přibalit chronograf, stopky, zařízení na předpověď počasí, natahovací budík a magnetovec. Takže multifunkčnost dělá v podstatě život snazší a vaše zavazadla o mnoho lehčí.

Ale na druhou stranu, věci, co mají jen jednu funkci – hodinky, rCube, moje jednostranná bunda, kapesní nožík s jednou čepelí, který jsem dostal k Vánocům – jsou mnohem hezčím majetkem a více mi na nich záleží. Zdá se, že jedinečnost způsobu jejich použití, má za následek to, že jsou více žádoucí.

Teď jsem si uvědomil, jak moc se tohle týká i automobilů. Automobily z naší historie, které chováme v úctě, jsou právě ty s očividným a jednoduchým smyslem. Je naprosto jasné, z jakého důvodu bylo sestaveno Ferrari 250 GT California a také je opravdu nádherné. To samé platí pro Citroen DS nebo původní Mini. Triumph TR6 nebyl víc, než jen jednoduchý dvojmístný sportovní vůz a to je také důvod, proč byl tak skvělý. Když pracovníci Rolls-Royce sestrojovali moje Corniche, byli zaměřeni především na požitkářství, díky čemuž je v tomhle můj automobil tak skvělý a zároveň naprosto nepoužitelný pro stěhování nábytku.

Určitě budete chtít zdůraznit, že za starších časů ještě víceúčelové automobily neexistovaly. Pokud jste byl instalatér a chtěl současně i automobil se skvělým výkonem, museli jste si koupit Maserati a k tomu ještě dodávku. Časy byly těžké.

Pak se objevil Range Rover, který se podle mě jako víceúčelový dal označit, protože kombinoval dva prvky, které se dříve zdály být neslučitelnými – luxus a řádný pohon na všechny čtyři kola. Serie 1 Rangey, se dá podle mě považovat za klasiku. Ale více takových vozů bohužel na obzoru nevidím.

Dokázal by mi někdo říct alespoň o jednom automobilu, který kombinuje tyhle dva prvky a je opravdu hodně přitažlivý? Mě nenapadá ani jeden. Neustále čtu o malých sportovních automobilech a luxusních MPV a urbanistických autech a kdovíčem dalším, ale ani o jedno z nich nemám zájem.

Koneckonců ale na automobilech, které se dají snadno zaškatulkovat, něco je: 458, Rolls-Royce Ghost, Land Cruiser. A nejedná se pouze o luxusní automobily, protože to samé se dá říci i o Suzuki Splash.

Jistota mysli je obdivuhodná věc. Dokážu hrát na piáno i spravovat motorky, ale ani jedno se mi moc nedaří.