James May a alkohol

Už v raném věku jsem objevil, že není možné hrát na piáno opilý.

A stále mě to udivuje, protože bez jakýchkoliv dotazů a pochybností, jsem lepší hráč šipek přesně po třech půllitrech. Když jsem na dvou půllitrech, tak jsem stále trochu nevyrovnaný a když jsem na čtyřech tak se ostatní lidé schovávají za nábytek v hospodě a sundávají cenné viktoriánské tapety, aby je odložili pryč z cesty zkázy. Ale s třemi půllitry na palubě, trefím vysněné místo s pomocí mé svalové paměti a mými blyštícími se oštěpy, které mají snah létat jako okřídlený Hermes na býka.

Něco podobného se mi stává s kulečníkem, ale tehdy potřebuji pouze dva půllitry. Ten vrozený smysl, který mají všichni dobří hráči kulečníku, pochopení naprosto přesně Newtonovy fyziky koulí, smysl který se vynoří v mých útrobách, jako moment osvícení ze kterého se těšíte, když bojujete s těžkým mentálním problémem. A modrá koule padá do díry z prokleté mnoho mil dlouhé vzdálenosti. Viděli jste to?

Nikdy jsem nebyl moc sportovní typ, ale vždy jsem přemýšlel, jestli je nějaký sport, při kterém bych mohl excelovat po pár velkých pivech. Byl jsem obzvlášť špatný v kriketu, když jsem chodil do školy, nikdy mi však nedali na začátku pár skleniček. Mohl jsem být výborný.

To je proč mezi mými pár politováníhodnými ambicemi, mám i touhu zinscenovat sportovní událost zvanou Naštvaná olympiáda. Raději než se bát o zneužívání drog, vyrovnám hladinu na hřišti s požadavkem, aby všichni tihle atleti vypili devět plechovek hnusného piva se jménem supermarketu, ve kterém bylo koupené předtím, než vstoupí na stadion.

To by udělalo olympijské hry více pro širokou veřejnost, protože kvality potřebné k vítězství jsou naučené v hospodě a více lidí chodí do hospody, než aby se připojili ke sportovním klubům. Tím bych udělal skok o tyči více zábavnější.

Ale zpět k piánu, ne? Nefunguje to, pokud je ve mně špetka alkoholu. A ten zážitek není tak dobrý, protože hudba jako taková vstupuje přes uši ovlivněny pivem a ten hmatový požitek ze stláčení kláves, je poškozen. A navíc je tu alarmující dojem, že na mě shora to piano spadne.

To mě přivádí k choulostivému tématu jízdy a pití. Vlastně nejlepší argument proti tomu není ten morální, ale je to ten, že alkohol pokazí jízdu. Řízení je tak trochu jako hraní na hudební nástroj, v autě je to o tom jemném pocitu, který alkohol znecitliví.

Takže pokud oproti vám jede řidič M3 na rovné silnici a obličej řidiče za volantem je trochu ožralý, jste rozhodně na kolizním kurzu s Triumph Mayflower (automobil z let 1949 a 1953).

Může se stát, že jste jedním z těch starých lidí, kteří tvrdí, že jsou lepší řidiči po pár skleničkách něčeho, ale to si jen myslíte. Jste právě v bodě, ve kterém já věřím, že umím tancovat.

Rozdíl je v tom, že lidé udělali videa, na kterých jsem tancoval, takže vím, že se mýlím. Uvažoval jsem nad tím a zjistil jsem, že venkov je mnohem více nebezpečný než jsem si myslel. Již tak je dost rizikový, protože je příliš tmavý, voní zábavně, je navrhovaný tak, aby vám vykloubil kotník a v neposlední řadě, žije zde Richard Hammond.

A pak jsou tu hospody. Nemůžu si nevšimnout, že jsou většinou uprostřed ničeho. Nejsou v tomto zapadákově žádné autobusové zastávky, jak nám stále lidé zde žijící připomínají na Radiu 4, takže jediná cesta jak se sem dostat, je autem. Opravdu lidé půjdou a podstoupí všechno tohle trápení, jen aby si nakonec dali pouze půlku Shandy (pivo smíchané se Sprite)? Nezdá se mi to. Vždyť se ještě musí vrátit domů. Je tu ale další problém, že s nebezpečím řízení a pití, vzniká paralelně problém s pitím samotným. Jakmile jste měli pár škopků, jste příliš opilý na to, abyste si uvědomili, že už byste neměli dále pít.

To je celkem neškodné, když vše co jdete dělat je, že se budete kolébat pár stovek metrů a pak se pokusíte vyspat v sousedově ohradě na popelnice, ale pokud je postel tak trochu 5 mílová cesta přes močály a lesy, které obývají nebezpeční uctívači středověku, tak vše co chcete, je bezpečnost a ochrana vašeho auta. Moje rada pro pijáka na venkově zní, že pokud budete na konci odvezeni, tak se ujistěte, že se to vážně stalo.

Podívejte, já jsem velký fanoušek pití a myslím si, že pití spojuje svět. Bránil bych na smrt právo dostat trochu osvětlení do tváří nudných reformátorů, ale opravdu by se to nemělo mixovat s řízením. Řízení a pití ničí auta!