Hammondova ikona: Renault 5 GT Turbo
Dívám se na Renault 5 GT turbo a zjišťuju, že tento uhlazený, ale kupodivu bojovný GT Turbo je celkem malý. Náhle jsem si uvědomil, že současné generaci, něco chybí. Těšil jsem se, až do něj nasednu a projedu ho po trati. Celkem snadno jsem si přitom představil prázdné a bezvýrazné tváře mladých řidičů, kteří by na mě zírali a nechápali by co se to děje.
Mluvím za generaci vyrůstající nejen v době gramofonových desek ale i CD disků. Pro dnešní MP3 generaci (ano, já taky používám iPod, ale to teď není podstatné), je malý renault zastaralý hatchback z dávných dob před NOS (dusíkem) a karbonovými vlákny. Proč se nám tedy naježí vlasy, tedy aspoň těm kteří si pamatují, když se vyráběl? Jednoduše pro to slovo „Turbo“.
V roce 1985, kdy byla uvedena první generace Renaultu 5 GT turbo, tak právě to slovo „turbo“ se ještě chvělo a vzrušeně vibrovalo. Pera, hrnky, školní potřeby, ty všechny byly opředeny legendou, protože i vlněné vesty s nášivkou „Turbo“ se okamžitě rozprodaly na každém prodejním pultě. Bez něj byl každý mladík naprosto vyloučen ze společnosti, začal na ulici čichat lepidlo a během několika týdnů mluvil sám se sebou.
No, abych byl spravedlivý, tak první auta měla osmi ventilové motory o objemu 1397cm3, ty měly kořeny v padesátých letech, a těžko mohly být vrcholem dokonalosti. Prodleva turba byl docela problém, proto auto nebylo na trati zrovna ostré jako břitva. Ale koho to zajímalo. Sedět v hospodě s okázalým stěžováním a naříkáním nad prodlevou turba bylo stylovější, než naříkání před vašimi kamarády o Bond girl, se kterou randíte a jak byla až příliš opilá šampaňským, že rušila lidi v bytě pod vámi, když si procvičovala tanec u tyče.
Když se na to dívám dnes, stále cítím tu vzdálenou ozvěnu vzrušení. Rozhodně to není tak jak to vypadá. S rozevlátými oblouky a zvláště hranatým tvarem vypadá ta trocha slitiny jako teriér na psích závodech hbitosti. Naproti tomu, to tak trochu přispívá k velké lavině vzrušení, které auto umí vytvořit.
Ale je to mnohem více než pouhopouhé spojení s magickou mantrou. To zašeptání slova „turbo“. Byl to rychlý hatchback, ale bylo to také mnohem víc, než jen první krůček na žebříčku výkonnosti auta. V té době to bylo a také to pořád je rychlé auto. Původní raketou poháněný skateboard, byl drahý, ale zároveň velmi lehký. Proto mohl zrychlit z 0 na 100km/h za 7,3 vteřiny. A to bylo díky slovu “turbo“ fantasticky exotické.
V roce 1990, kdy vyšla poslední edice Raider, šílenství kolem slova „turbo“ mírně utichalo, ale stále to bylo ostré malé auto. Byla to příjemná alternativa a stále ještě je. Interiér je nepředvídatelný a zcela odlišný, plastové ovládací prvky jsou provedeny čistě v promyšleném designu, navzdory jejich jasným a přímým plochám. Ale doopravdy, hlavní věc – hlavní pointa – je naštěstí právě to turbo.
í a fičíte pryč. S pozvednutým hranatým čumákem vás zarazí do sedadla. Chová se jako hlučné a vyrušující dítě ve třídě, které je velmi bystré, někdy dokonce inspirativní a někdy taky zatraceně otravné. Ale je pokaždé, pokaždé přitažlivé.
Odpružení není zrovna bleskové, ale dokáže zvládnout 118 koňských sil, které jsou hravě přenášeny na cestu, především díky čtvercovému uspořádání podvozku dávajícímu dostatek přilnavosti a skvělému vyvážení. Krapet se třese a taky trochu skřípe, možná proto, že je starý, ale pravděpodobně kvůli návalu výkonu z turbodmychadla, když získává sílu, a o tom to celé je.
V roce 1990, bylo turbo chlazeno vodou. Nový systém zapalování dokáže uvolnit dalších 500 otáček/min., to znamená více pískání a hučení valící se z pod kapoty a zvyšuje šance k vychutnání z uchopení a sevření vodítka vznětlivého, řvoucího, ale bystrého malého štěněte. Nemnoho moderních rychlých hatchbacků se může sotva přiblížit významu slov umírněný a radostně výtržnický, přesně jak to udává malý Renault. Proto bych i já sám za sebe mohl klidně s jedním žít, velmi, velmi šťastně.
