Hammond miluje svůj Mustang
Kdyby mě někdo požádal, ať sepíšu seznam s TOP pěti body, proč miluju svůj Mustang, vypadal by asi takhle.
1) Zvuk – zní jako železný radiátor v období říje losa
2) Vzhled – naprosto a kompletně hrdinský, nic víc se nedá dodat
3) Výkon – ano pravda, trochu se plouží a odpružení má jako povoz tažený koňmi, ale je překvapivě hbitý a momentálně má nový pořádně velký karburátor, který objevil a nahnal zpět všechny ztracené koně.
4) Interiér – je jednoduchý a rachotí, ale v jednoduchosti je krása
Nemám pochyb, že jste si všimli pouhých čtyř bodů. Je to proto, že jsem si pátý bod schoval nakonec, pro tzv. „detailnější analýzu“.
Moje nejoblíbenější funkce je – možná trošku nečekaně – zpětné zrcátko. Není to proto, že je to nějaký slušivý a pochromovaný doplněk, který najdete v ovesných vločkách jako dárek, ale je to proto, že tohle zrcátko mi dovolí podívat se na vše a tím myslím úplně vše, co se zamnou odehrává. Ve skutečnosti je to spíš zrcadlo. Můj starý Dodge Charger dělal něco podobného. Jejich zrcátka jsou širší, ale užší než evropská zrcátka a ukazují jakousi širokoúhlou a kinematografickou verzi světa.
Mnoho starých filmů mělo plno takových záběrů, kde je jasně vidět, že je celé pozadí poseté policejními auty a bezohlednou americkou krásou a možná proto se mi to tak líbí, nebo to má co dočinění s určitou částí mého mozku…..faktem ale zůstává, že tyto krásné, široké, lesknoucí se okna do světa filmové fantazie a automobilových úniků, jsou už dlouho mojí nejoblíbenější částí na mém 44 ročním koníkovi. A to nezmiňuji, že jsem si do nedávna myslel, že zrcadlo může mít nadpřirozené schopnosti.
Tahle myšlenka hádám přišla se silnicí A449. Můj Stang se zrovna vrátil od renovátorů s nově transplantovaným karburátorem a já jsem se nemohl dočkat, až usednu za volant a jen narovnám nohu na plynu, alespoň co mi pohonné hmoty dovolí. A449 je slušný úsek silnice a zatímco jsem pěkně poškádlil líný V8, přišla ostrá zatáčka. Nic neobvyklého, ale když jsem zatočil a podíval se do zpětného zrcátka, objevil se ve středu velký Freelander.
Freelander není auto, které se dokáže zrovna dobře hýbat. Ten nový je docela dobrý a ten s pohonem na dvě kola získal chválu, ale tenhle byl zvláštní. Podíval jsem se znova a tentokrát byl nalepený na zadku mého Stanga a šnupal jeho výpary jako pes, který před útokem očichne zadek jinému a nahodí útočný obličej. Po chvilce jsem se podíval znova a tentokrát byl ještě blíž. Takhle to pokračovalo 2 až 3 kilometry. Šlápnul jsem na plyn s myšlenkou, že Freelander zůstane v prachu, ale bylo to přesně naopak. Vypadal, jako by byl můj přívěs.
Naštvaně jsem zariskoval a ohlídl se přes rameno, snad kvůli navázání očního kontaktu s řidičem. A tam byl asi 40 stop vzdálený bledě modrý Freelander, z kterého naopak vyzařovala dobrá nálada. Podíval jsem se zpět do zrcátka a tam byl opět ten naštvaný, nadrogovaný, vrčící a zamračený pes, který prahne po mém Mustangovském ocasu. Opět přišel pohled přes rameno a tam sedí zdánlivě šťastný a spokojený chlap, který řídí lehký a přiměřeně úsporný soft-road. Zpět do zrcátka a Freelander opět vyrostl a byl ještě širší. Přišel mi, jakoby se hrbil na přední kola, měl zúžená světla a zuřivý pohled.
Samozřejmě je možné, že to dělá ten širokoúhlý aspket, spolu s ne zcela kvalitní optikou starouše a že mám zkreslený pohled. Tohle však nemůže být ten případ, protože kdyby tomu tak bylo, bylo by plno pouličních rvaček a důvod by byl, že na něj dojíždí a lepí se na zadek. Nebo by byl nespočet reklamací a důvod by byl, že zrcátka mají úplně zkreslený pohled.
Mohu jen předpokládat, že zrcátka v mém Mustangu, mohou vidět něco jiného než mé oči a že vidí jakousi duševní povahu ostatních řidičů a že ten muž zamnou, byl naštvaný i přesto, že měl přátelsky vypadající auto. Zřejmě měl v duchu mstícího se démona.
Takže jediné co mohu navrhnout je, že vždy kontrolujte zrcátko, i když v něm není žádné kouzlo jako v mém. Samozřejmě….
