Bugatti Galibier
Bugatti Galibier zaplnilo volné místečko na trhu pro čtyřdveřová superauta. Použili jsme ‘jemného přesvědčování’ abychom se mohli zblízka podívat na nejhorší noční můru Rolls-Royce...
Den strávený v hlavní továrně Bugatti v Molsheimu je jako den strávený v Alenčině říši divů. Veyrony v různých oblecích jsou rozprášeny po celé budově. Tento naprosto zvláštní pohled, který vám během pár chvil bude připadat naprosto normální, vás v prvních momentech přiměje nevěřícně si promnout oči. Matný černý Veyron? Hmm, zajímavé. Červený? Jasně, a víte, to je vlastně jedno. Támhle je jeden modrý… a támhle jeden bílý...
Muži u (maličké) výrobní linky se líným tempem procházejí kolem a pozvolna sledují dokonalost. Dokonce i pracovníci Bugatti musejí být normálními lidmi, a to i přesto, že stráví čtyři týdny sestavováním toho nejúžasnějšího auta na světě. Pro 99.99 procent veškeré populace je tohle fantazie, ale pro tyhle chlápky je to každodenní práce. Jen si to představte…
Nepochybně je to něco, co udělá dojem i na velká zvířata. "Bugatti je jednoduše slonovinová věž na vrcholku jiné slonovinové věže," přiznává Oliver Schauerte, jeden z předních inženýrů VW, "nebo snad pyramida s další malou pyramidou na každém vrcholu. Ale pokud světu představíme nové Bugatti, pak bychom měli být realističtí."
Realismus. Tohle je neobvyklé slovo pro použití v kontextu a epickým konceptem Bugatti Galibier, což je hlavní důvod, proč jsme dnes tady. ‘Realismus' je, když vidíte v obchodech sýr a chleba, nebo když se smíříte s tím, že není moc pravděpodobné, že někdy budete spát s Cameron Diaz. Ale rozhodně vám nepřijde na mysl, když se jedná o 5.3 metrů dlouhý automobil s 8.0 litrovým šestnáctiválcem poháněným dvěma kompresory (namísto obvyklých čtyř turbo pro zlepšení dolní oblasti otáček) s maximální rychlostí 350 km/h a předpokládanou cenovou značkou vyšší než 1 milion liber (cca 30 mil. kč).
A přesto je Galibier stejně skutečný a realistický jako kterýkoliv jiný koncept. Má skvěle funkční motor a jezdí svým vlastním osobitým stylem. Části, které nemůžete vidět, jsou provedeny stejně dokonale, jako ty části, které vidět můžete. Zatímco většina společností vyrábějících automobily je schopna zajít velmi daleko, aby zajistila, že jejich motory oslní lidi na správných místech, Galibier tohle nemá zapotřebí. Jednoduše má dost dobrý motor na to, aby to mohl být nejlepší motor, jaký kdy byl vyroben.
Od té doby, co jsme tady byli naposledy na předchozí speciální přehlídce k Frankfurtské show, Bugattiho monstrózní a monstrózně krásný koncept změnil barvu. Tehdy byl světle modrý s aluminiovým prvky a vykazoval rysy speciálního a nepochybně i ďábelsky drahého zacházení. Nyní je celý černý, což mu jedině prospělo. (Interní pracovník Bugatti přiznal, že modro-stříbrné provedení byla jen taková 'kratochvíle'.)
Černá je nepoddajná barva a má sklon pohltit ozdobné designové detaily, které dělají jednorázový koncept takovým, jakým je. Ale pro majestátné auto, jako je tohle, to neplatí. Klidně byste si byli schopni představit, že jím jezdí Batman. Spíše ale jako Bruce Wayne než netopýr v přiléhavé masce. Fotograf Joe Windsor-Williams ale překvapivě navrhl naprosto jinou kreslenou postavu. "To je auto Cruelly Da Ville, ne?" řekl nejistě. "Kdybych si chtěl jedno koupit, objednal bych si ho v téhle barvě, ale se spoustou bílých skvrn..." Očividně kvůli podobnosti s dalmatíny.
Bugatti by mu možná i vyhovělo. Bůh ví, tihle chlápci musí být experti na neobvyklé žádosti. Navrhovat a sestavovat takové automobily je zvláštní zaměstnání. Jedná se zde spíše o to, co vynecháte, než o to, co do něj napěchujete. Je společensky známo, že tohle je ‘nejexkluzivnější, nejelegantnější a nejsilnější čtyřdveřový automobil na světě'. A všimněte si, že jsem řekl automobil, ne auto.
Po svém prvním debutu v tisku minulého září, se Galibier objevil v nejdražší celosvětové akci na zjišťování názorů zákazníků. Všechny ostatní společnosti vyrábějící automobily provádějí průzkum cílových zákazníků, aby zjistili, jaký druh plastu mají použít na zhotovení vnitřní kliky. Nicméně to, pro Galibier neplatí. Jeho tvůrci prostě vysolí peníze za to nejrychlejší, nejvzácnější a také nejdražší. Podobně jako v AMG Mercedesu S63.
Reakce zákazníků byly očividně naprosto skvělé, ale ještě stále není rozhodnuto, zda půjde tento automobil do výroby. Papaláši z Bugatti se stále menším úspěchem skrývají svoji touhu to konečně vyřídit. "Je to spíše 50/50," přiznal Schauerte neurčitě, pravděpodobně měl obavy o svůj život (pamatujte, že rozhodnutí leží na radě VW, a nakonec na jejím šéfovi, legendárním Dr Piechovi). Abyste jim pomohli, jen si představte, že jste na veletrhu s takovými automobily a spatřili jste něco o trochu... méně očividného než Rolls nebo Bentley, nehledě na třídu S nebo sérii 7. Mohli byste si ho dovolit? Chtěli byste?
Ano, pokud byste chtěli udělat to nejluxusnější možné prohlášení. Díky Galibieru vypadá Kupé Phantom Drophead jako Suzuki Jimny. Jak už jsem řekl, než aby zplošťovala formu automobilu, černá povrchová úprava ji spíše vylepšuje. Galibier je obrovský a když ho sledujete, jak se pohybuje na druhém konci továrny, vyvolává pocit, při kterém vám spadne čelist jako byste pozorovali stíhačku nebo super jachtu jak manévruje v přístavu, než se zastaví před amazonskou modelkou. A jejími dvěma příteli.
Ačkoli tohle jsou pravděpodobně ty nejužitečnější základní body, Galibier očividně bere své náměty z katalogu Bugatti. Jméno je inspirováno z názvu Typu 57 z poloviny třicátých let, ale design je především o rozvoji květnatého uměleckého stylu Typu 57 Atlantic, jednoho z největších mistrovských děl lidských tvůrčích odvětví. Přestože dekorace povrchu je minimální – na to, kolik tam toho povrchu je, na něm nejsou žádní maličkosti – nejdůraznější je linka páteře vozu táhnoucí se po celé jeho délce, kapota, čelní sklo, střecha, zadní okno a vše ostatní. Logo Bugatti stojí hrdě na předku vozidla, z pohledu ze strany můžete vidět, jak hodně je nakloněno dopředu. Z každého úhlu můžete vidět, jak je velké: hodně velké. Když se soustředíte na celkovou velikost tohoto vozu, řeknete si, že je to Phantom ve větší velikosti. Také LED světlomety jsou naprosto skvostné.
Osobně preferuji, když jsou luxusní automobily skutečně luxusními automobily. Většina Němců ale považuje automobily se šikmou zádí spíše za proletářský vynález. Galibieriho šikmá záď vyjadřuje poctu Atlantiku a zužuje se do neodolatelně přesvědčivého závěru. Nejvíce vzrušující je však osm výfuků. (To je další poklona Atlantiku: očividně potřebovali speciální důvod k proclení, takže než aby měl dva tlusté výfuky, má raději osm malých.)
Jejich oválný tvar naznačuje poměrně slušnou aerodynamiku a masivní zadní difusér slibuje velkorysý přítlak. Přesně takový, v jaký byste doufali a jaký byste očekávali od automobilu, který zvládá 350km/h. "Stále ale ještě před sebou máme spoustu důležité práce s aerodynamikou," přiznává Schauerte, "avšak testy, které jsme doposud provedli, naznačují, že tvar automobilu zřejmě zůstane takový, jaký je. Ještě musíme optimalizovat proudění vzduchu kolem automobilu."
Schauerte zůstává ohledně pravděpodobné váhy automobilu mlčenlivý, ale přiznal, že váha Bugatti by měla být nižší než u ostatních velkých salónních vozů, které jsou k dispozici na trhu - Phantoma, Mulsanne. "Chtěli bychom, aby maximální rychlost dosahovala 350km/h, což znamená, že automobil musí být co nejlehčí. Taky bychom rádi, aby bylo těžiště co nejníže, aby byla dynamika řízení nejlepší, jakou může automobil téhle velikosti nabídnout." Také se nám svěřil, že chlazení tohoto monstra s motorem vepředu, byla daleko menší výzva než u Veyronu a to zejména kvůli objemu vzduchu narážejícího na předek auta. 40-ti centimetrové brzdy jsou sestaveny z uhlíkové keramiky. Má pohon na všechny čtyři kola a skříňka měřiče otáčivého momentu je náhradou za DSG z Veyrona.
Uvnitř si připadáte jako v jiném světě. "Není to žádná svatyně," řekl mi minulý rok vedoucí designu Achim Anscheidt. "Bylo to vědomé rozhodnutí stvořit automobil." Abych byl upřímný, byl bych příliš zaneprázdněn obdivováním interiéru, než abych tuhle věc vůbec rozjel. (Po ruce jsme měli muže v rukavičkách, aby dohlédl na naši exkluzivní prohlídku. Tohle není typ automobilu, se kterým byste se šli potěšit po tom, co jste například dojedli hranolky a filé.) Volant se zdržuje toho moderního zavalitého vzhledu a – stejně jako kormidlo Phantoma – je připomínkou, že malá obruč volantu nějak dodává tomu velkému těžkému automobilu delikátní pocit.
Na palubní desce je TFT displej. Držíce se pravidla, že ‘méně je někdy více, hlavně pokud se jedná o zbrusu novou věc', přístrojová deska – a v původním smyslu slova to opravdu je přístrojová deska – má pouze dva hlavní číselníky - otáček a rychlosti. Ukazatele na číselnících mají na špičce malé logo 'EB'. Je zde také posuvná TV obrazovka a hodinky Parmagiani Tourbillon, které můžete sundat z držáku a nosit je jako náramkové hodinky.
Nejpůsobivější je však zpracování kůže a řezbářské práce. Sedadla jsou ohromná a starobylá se tkanou vrchní částí, která plynule přechází v opěrku hlavy. Jsou zde kožené dveřní kliky a po celé délce kabiny se táhne spousta vyleštěného dřeva a aluminiových pruhy přerušených pouze ovládáním převodovky.
S riskem, že budu znít jako nějaký kuplíř, si dovolím říci, že Bugatti zřejmě díky Galibieru obnovilo pojem luxus. Nebo jak prezident společnosti, Dr Franz-Josef Paefgen, poznamenal, když prošel kolem na cestě na nějakou důležitou schůzku: "Wow. Málem jsem zapomněl, jak skvěle vypadá."
