Richard vs. BMW 3.0 CSL

Dobrá tedy, tohle je očividně auto pro ty z vás, kteří rádi upravují auta. Jestli máte rádi nálepky nebo decentní spoiler, pak BMW 3.0CSL ‘Batmobile’ pro vás musí být ten pravý, ne? Má také několik postraních ‘větráků’ umístěných podél předních křídel. Jsou tady ale schovaná dvě překvapení. Číslo jedna je fakt, že i přesto, že vypadá jako něco načmárané ve školním sešitě dvanáctiletým dítětem, je to seriózní kus auta. Já vím – podívejte se znovu a trochu se nad tím zamyslete: ‘Je to seriózní automobil’. Je to jako představovat klauna s umělým nosem v pořadu Newsnight jako politika těžkého kalibru.

Ale vše, co na něm vidíte, kromě těch pruhů, má svůj důvod. Kostra auta přidává 90kg spodní síly při 200km/h. Ty pásy podél vršku křídla byly přidány inženýry z Fordu, když BMW přestalo bavit, že Capri neustále poráží CSL na okruhu Touring Car. A v tom leží tajemství tohoto auta: je to homologační speciál. Bylo jich vyrobeno jen 1 039, celá společnost si jen procvičuje schvalování závodních BMW. Ke stavbě karoserie byla použita ztenčená ocel, kapota a kufr byly vyrobeny z hliníku – ačkoli víko kufru muselo být opětně vyrobeno z oceli po tom, co bylo přidáno zadní křídlo. Inženýři vyhodili koberečky, servořízení, elektricky ovládaná okna a zvukové tlumiče. Teď se klaunovi tak nepodobá a to je překvapení číslo jedna.
Překvapení číslo dva přišlo, když jsem tuhle věc rozjel. Čekal jsem, že bude hrubá, strohá, ostrá a soustředěná. Koneckonců mnoho lidí tohle auto vnímá jako nejbrutálnější homologační speciál, který byl kdy vyroben. Ale není tomu tak. Jak se ukázalo, je to jen zatraceně rozjařené auto.

Když sedíte uvnitř a díváte se ven, připadá vám stavba auta pobuřující, což je vždy zábavná věc. Ale mnohem překvapující je způsob, jakým jezdí. Zdá se vám to hedvábně jemné a důmyslné – neustálá připomínka základní schopnosti auta burácejícího po dálnici, i v této extrémní formě. V pozdějších verzích je motor přepracován z 3.0 litrového na 3.2 litrový a připadá vám, že zní jako turbína. Jednoduše nastartuje s diskrétním zahučením a s neúprosnou rychlostí se s vámi žene k horizontu, což je obvykle doprovázeno tím, že zničíte kola a nějaká milá paní ve směšném klobouku se vás zeptá, jestli nechcete teplý obklad.

Ale všechno to nejsou dobré zprávy. Střihněte s CSL zatáčku a celý automobil se nakloní a po malých doušcích usrkává svou energii, jak se to snažíte plynule zvládnout. Podezřelá kontrola stáčení vozidla by mohla být v koncích – je 36 let staré, na to nezapomínejte – ale mám podezření, že když poprvé vyjelo z bran továrny do rukou nějakého bohatého obchodníka, který si ho v roce 1973 mohl dovolit, nebyla tam žádná Elise. Tehdy tohle auto stálo v přepočtu 180 000kč, což bylo v době, kdy se ceny domů v Británii pohybovaly okolo 310 000kč.

I na moderní standardy je ale pomalé, z 0-100 to zvládá za 6.8 vteřin, a nejvyšší rychlost je 220, ale i přes všechny ty homologické záležitosti, vám připadá jako staré a trochu zatuchlé kupé pro vysoce postavené lidi. Nemá žádné turbo, má jen 4 rychlostní stupně a pohon je striktně vyhrazen jen pro zadní kola ale díky té jemné jízdě a doručení energie vám připadá daleko sofistikovanější než ve skutečnosti je. Tohle je legenda, kterou byste klidně mohli řídit každý den. Až na to, že byste museli být pořádně zazobaní. Jsou stejně vzácné jako příjemní instalatéři, a pokud byste zaplatili méně než pěkných pár milionů, tak by to byla krádež.