Richard Hammond o tlačítku “sport”
Poprvé, když jsem v automobilu zmáčkl Sportovní tlačítko a postřehl nějaký znatelný rozdíl, bylo to ve Ferrari 360 Stradale. Popravdě to bylo tlačítko 'vypnutí trakce' a abych byl upřímný, hned po tom, co jsem ho zmáčkl, jsem se vyboural. Ale pointou je, že to alespoň udělalo něco vzrušujícího a troufám si říct i dynamického. Pravda je, že většina automobilů vybavených Sportovním tlačítkem by měla jejich název přejmenovat na 'Zklamání' nebo 'Bez Vyvrcholení'. V první řadě je vůbec směšné dávat tole tlačítko do jakéhokoliv sportovního vozu. Je to sportovní vůz, na co by nám tam asi bylo?
Nicméně, od té chvíle, co jsem vyzkoušel tohle tlačítko na mé 911, sem si musel počkat dosti dlouhou dobu, než se mi po jeho stlačení v jiném voze dostalo většího uspokojení, než při zmáčknutí kteréhokoliv jiného tlačítka. Ale abych byl upřímný, i tom případě se nestalo o moc víc, než že výfuk začal znít trochu hlasitěji a zrychlila se odezva klapek, takže jsem si v mém malém a mdlém mozku mohl myslet, že sedím v rychlejším voze... není to o nic sofistikovanější než změna převodu na kole. Takže pokud mi i tenhle nejlepší příklad připadal pouze vzdáleně dobrý, tak jaký to má smysl? Hlavně, když jsem se tento týden dokonale poučil, jak se může takový nenápadný dopravní prostředek změnit z klidného doktora Jekylla na zuřivého Hydea, až jsem měl velké nutkání to tlačítko z mé palubní desky vyrvat a skoncovat s ním navždy.
V jedné neuvážené chvíli jsem koupil starou Kawasaki KR-1S – no abych byl upřímný – zrovna jsem pracoval delší dobu mimo domov, když jsem ji uviděl na internetu a řekl jsem si, že když ji koupím teď, tak si toho moje žena nevšimne. Všimla si. Ale jde o to, že se jí líbila. Pro ty, co mají rádi motorky, KR-1S je malá dvouválcová 250cc motorka. Ta moje je Kermitově zelená a abych byl upřímný, není zrovna nejlepší příkladem svého druhu. Je trochu potlučeným, ale neposkvrněným důkazem toho, že stála alespoň čtyřnásobek toho, co jsem za ni na eBay dal.
Bohužel nejsem schopen ji přesně vystihnout, protože KR-1S je takový řádně ztřeštěný, zběsilý a bezmyšlenkovitý blázen, který převálcuje kolegy o čtyřnásobné velikosti a ještě je zanechá ležet zakrvácené a zahanbené v prachu. Když jsem se vrátil, přišla se na ni má žena s mými dcerami podívat. A líbila se jim tak, že mi odpustili, že jsem ji koupil. Dokonce mi i odpustili, že když jsem vystoupil z auta, odhodil jsem svoje tašky a rozběhl se skrze celý dům a roztřesenýma rukama jsem otevřel garážová vrata, abych se na tu mrňavou zelenou bestii podíval ještě dřív, než se přivítám s naším psem, zkontroluju poštu nebo někoho na přivítanou pozdravím. A odpustily mi to, protože ta motorka je tak děsně roztomilá na pohled. Je malá a pěkně stavěná. Je zelená. Vzadu má bílou skvrnku a má úzké pneumatiky. A když ji startujete, tak vůbec nezní o nic silněji a výhružněji než skútr.
Po rychlém šálku čaje jsem zase vyběhl ven za malou Kwak, naskočil na ni a odrachotil v oblaku modrého dýmu. Připadal mi malá, jako první motorky, na kterých jsem se před pětadvaceti lety učil jezdit. A taky mi připadala trochu zbabělá. Když jsem se na A40 rozhodl předjet Land Rover, mé první přidání plynu vyústilo v sotva znatelnou změnu zvuku mého chatrného chrastícího výfuku, který přehlušil vše ostatní. Ale potom, jako ručička budíku připevněného k bombě, vyskočil měřič otáček na 7,500 otáček/m a rozpoutalo se peklo. Najednou mi oči zapadly do krku a můj žaludek a plíce se mi málem přecedily ven zadní stranu mých kalhot. Hluk sílil až k řevu z typických duchařských filmů, Land Rover byl najedou pryč, přede mnou se objevila zatáčka, svět se obrátil na bok a pak zase zpátky. Stále jsem byl v sedle, moje pravá ruka byla stále spojena s mým zápěstím a visela kolmo dolů na rukojeti plynu, která očividně podléhala zákonům fyziky, šílenství a zla ve světě.
Kermit se zbláznil, vytáhl svoje paprsky smrti, odštípl s nimi nejbližšímu kuřeti hlavu, na to si dal osm litrů tequily a rozdal si to se slečnou Piggy v kontejneru před hospodou. Tomu říkám rozdvojená osobnost. Je to prostě motorka se dvěma odlišnými tvářemi. Tomu já, přátelé, říkám pořádné Sportovní tlačítko. Vím, proč si nemůžeme pořídit vozy s dvoudobým spalovacím motorem (v dnešní době s nimi nemůžeme mít ani motorky) a vím, že když má vůz pár kilo navíc, znamená to, že dosažení tohoto výsledku s minimálním výkonem je pro něj nemožné. Avšak pokud by nás někdy nějaký vůz dokázal překvapit, šokovat a vzepřít se naším očekáváním stejně jako moje stará motorka, pak byste se o tom dozvěděli velmi, ale opravdu velmi rychle.
