Vzájemné interview Top Gear trojky pro THE Sun magazín
Moderátoři Jeremy Clarkson, James May a Richard Hammond jsou známí svým vzájemným škádlením v televizním hitu stanice BBC a věci se nemění ani ve chvíli, kdy jeden druhého vyslýchají.
James je shazován proto, že si myslí, že je Británie vzhůru nohama, Jeremymu se smějou za to, že vypadá jako boss X Factoru Simon Cowell a Richard je donucen přiznat, že měl jednou tak velkou kocovinu, až se málem pozvracel na jevišti.
Pánové se sešli u příležitosti odstartování jejich světového turné Top Gear Live. Co se dělo, když vedli rozhovor jeden s druhým?
JC: Až přijedeš do Austrálie, Jamesi, hodláš mít hrubé a urážlivé výroky na adresu Gordona Browna? (Jeremy měl aféru, když v Austrálii na tiskovce nazval Gordona Browna, tehdejšího ministerského předsedu, jednookým Skotským idiotem - pozn. překl.)
JM: Omluvil ses za to na speciální tiskové konferenci, Jeremy, a už ses přes to přenesl.
JC: To je přesně to, co jsem udělal – a je to přesně to, co mi bylo řečeno, abych udělal. Takže, Richarde, proč žiješ ve Walesu?
RH: Nežiju – bydlím blízko Walesu. Je to tam rozkošné.
JC: Jak blízko od Walesu?
RH: Dobře, je to už Wales! Mám ho moc rád.
JC: Jamesi, proč žiješ v Hammersmithu?
JM: Protože je drsný, multikulturní a v ulici je spousta dětí mého věku.
RH: A proč ty bydlíš v Chipping Nortonu, Jeremy?
JC: Protože je přesně v polovině cesty mezi Walesem a Hammersmithem a já se od vás nemůžu hnout dále.
RH: Kdo z nás je horší společnost na cestování – já nebo James?
JC: Nejradši bych necestoval s nikým z vás. Každopádně, je pravda, žes jednou zvracel na pódiu během show Top Gear Live?
RH: No, jelikož zvratky nikdy neopustily mé tělo – já jsem je totiž spolknul – je to technicky bráno za zvracení? Zvracet znamená vyvrhnout blitíčko…
JC: Neznamená. Je to žaludeční exploze a tys jednu měl. Tu noc předtím jsi to přehnal.
RH: A copak jsi dělal ty?
JC: Ležel jsem na podlaze obličejem přitisknutým k zemi, protože chladila.
JM: Mám otázku – proč jsi ležel obličejem na zemi?
JC: Byl jsem v Rumunsku, kde velmi pálilo slunce, a já jsem byl vyslán řídit Aston Martin se stahovací střechou. Jsem teď usmažený jako brambůrek a vypadám jako Simon Cowell poté, co objevil kouzlo solária.
RH: Jaký je váš názor – co nejlepšího se může při Top Gear Live stát?
JC: Moje naprosto nejoblíbenější část je ta, když se dívám do obličeje kolegy, který právě zapomněl svůj text. Jako profesionál bys do toho měl honem vstoupit, aby obecenstvo nepoznalo, že kolega zapomněl to, co měl právě říct…ale děláme to?
RH: To se nikdy v životě nestane! Sedneš si do rohu a vychutnáváš si ten okamžik. Můžeš sledovat jeho zoufalé hledání vhodných slov, ale on má hlavě jenom černou propast.
JM: Lidé říkají, že má Richard Hammond velké oči – ale ony se ještě o tolik zvětší, když zapomene svůj text!
JC: Ha, jo. Oči kolouška, jak jim hodně slečen říká, ale já už jsem v těch očích viděl čiré zoufalství.
RH: Taky jste už zaregistrovali, jak moc lidí říká, že jsme trochu jako rockové hvězdy, které zrovna jedou turné? Myslím, že tak trochu jsme, jenom dostáváme víc chipsů a sladkostí. Co jste, mimochodem, dneska dostali?
JC: Misku Lentilek
RH: Já mám radši gumové medvídky.
JC: Co teda byla největší jízda, kterou jsi loni zažil?
RH: Co to?
JC: Netušíš, co říct, že? Loni jsme poslali vrtulník z našeho ostrova v Novém Zélandu do Aucklandu, aby nám tam koupil stolní hru Risk.
RH: Jo, to byl celkem rock’n’roll.
JM: Není Nový Zéland ostrov?
JC: Zadrž, Jamesi – můžeš teď prostě vysvětlit, jak ve své hlavě vnímáš Británii?
RH: Tím myslíme, jak je nastavená? Co je nahoře?
JM: Co je nahoře? To je kartografická dohoda, se kterou jsem se rozhodl nesouhlasit.
JC: Dobře, které město je nejblíže Francii?
JM: John O’Groats.
JC: Takže co je u Islandu?
JM: Cornwall. To, co Jeremy zmiňuje, je moje vnitřní vnímání map, které má tak trochu výpadek. Z nějakého důvodu je v mé hlavě Británie vzhůru nohama, zatímco zbytek Evropy je správně. Taky to třeba způsobuje, že mi dělá obtíže dostat se ven z hotelů.
JC: Kolik času svého života jsem strávil čekáním na tebe v recepcích nóbl hotelů, než konečně najdeš cestu dolů?
JM: Pravděpodobně několik minut…
RH: Nemyslíš, že by byla zábava, kdybychom nechali Jamese, aby obstaral navigaci pro toto turné?
JM: Umím aplikovat poznatky získané z map, ale nemám prostě vrozený smysl pro orientaci.
JC: Jamesi, kolik Albert Hall je v Londýně?
JM: Pro vás jedna, ale pro mě jsou dvě. Existuje Albert Hall, jakou vy znáte, ale dál na východ – což je pro mě ve skutečnosti na západě – je doopravdy ještě jedna, která se vždycky vynoří z místa, zahalená šedou mlhou. To je to, co myslím…
JC: Ach Bože, už je zase mimo. Jamesi, už rozumíš, proč si myslíme, že jsi střelený?
JM: Ne, ne zcela.
JC: A to jsi šel na univerzitu, aby ses naučil hrát na cembalo…v Lancasteru.
JM: Mmm, to bylo příjemné.
JC: Richarde, jaké nejlepší auto jsi kdy řídil?
RH: Hmm, chceš vážnou odpověď?
JC: To je mi fuk.
RH: Nevím…umm…
JC: To by šlo – a co ty?
JM: Nevím.
JC: Já taky ne.
RH: Jamesi, máš pořád ten svůj dům z Lega?
JC: Já jsem viděl jeho dům. Je v Hammersmithu a není vyroben z Lega. Je z kamene a cihel.
JM: To byla moje vesnická chatka – už ale není.
RH: Nedostal jsem se k tomu, abych ho viděl naživo, ale jsem si jistý, že byl strašný.
JC: Kde stál?
JM: Byl v Surrey – a jakože tam fakt stál.
JC: Jak byl velký?
JM: Byl ve velikosti běžného městského domku.
JC: Co? A vyrobený z Lega?
JM: Ano.
JC: Mohl jsi vylézt po schodech?
JM: Ano
JC: Spal jsi uvnitř?
JM: Ó ano…
JC: Opravdu?
JM: Ano…
JC: A taky jsi…ehm…uvnitř?
RH: Myslím, že bychom měli v této chvíli rozhovor ukončit.
Článek přeložen z webu magazínu THE Sun, http://www.thesun.co.uk
