TG Awards 2010 – James’s Car of the Year
Zkušební dráha Volkswagenu Ehra-Lessien je dlouhá asi 13 km a nejen VW ji popisuje jako oválnou. Ale to není, opravdu.
Na každém konci je zatáčka se 180 stupňový náklonem. Na jedné straně oválu je rovina o délce asi 5.5 míle, ale na druhé straně má spíš tvar kosti pro psa. A když se na ni díváte shora, napadlo mě, že tak trochu vypadá, jako protáhlejší maska BMW. To se jim, ale nelíbilo..
Maxing nového Veyronu SuperSport je testovací jízda, která začíná v části dráhy, která vypadá právě jako psí kost. Účelem je akcelerace na 200 km/h, v této rychlosti najet do zatáčky a pak ze tří sloupků, umístěných na vnitřní straně oblouku. A konečně projet na výjezdu ze zatáčky mezi dvěma sloupky. To bude znamení, že přijde dlouhá rovinka.
Asi po 6.5 km projedu pod kovovou bránou, což bude signál k dalšímu startu. Lehce přibrzdit, aby bylo auto zase ovladatelné a pak vytáhnout rychlost zase na 200 km/h kvůli zatáčce na druhé straně dráhy. Pak už je to opravdu snadné, vrátit se zpět do boxů na šálek čaje a pro medaili.
Na začátku toho všeho jsem byl u rampy, běžící motor zní jako něco mezi dieselovou lokomotivou a první bojovou stíhačkou. Po své levici jsem cítil magický klíč, trčící ze svého slotu na prahu, zatáhl jsem za něj, a s uspokojením jsem sledoval, jak se ve spodní části otáčkoměru objevila maximální rychlost. Znamená to, že brzdy SuperSportu jsou víc než na přilnavost, nastaveny na maximální klouzavost. Teď už nesmím brzdit, aby se auto nevrátilo k jízdním vlastnostem, které jsou mnohem lepší pro rychlé zatáčky, ale to jsem nechtěl.
Vyrazil jsem a svižně zrychloval bez jakýchkoli potíží na 200 km/h a sedmý rychlostní stupeň. Pak jsem nastavil tempomat. Asi vám to připadá trochu divné, já vím, ale byl to ten nejlepší způsob, jak udržet konstantní rychlost, aniž bych se musel nějak zvlášť soustředit. Usadil jsem se, abych si mohl užívat scenérii, kterou mi poskytovala stromy lemovaná trasa a trochu jsem přemýšlel.
Je to poslední záležitost od Bugatti, Veyron s 1200 koňmi namísto běžných 1000. Auto, o kterém jsme řekli, že je známkou vrcholu rozvoje superauta, u kterého by nikdo nevěděl, čemu se může rovnat, a jaký už by se nikdy nemusel vidět. Stejnou věc jsme řekli o McLarenu F1 a někdo to pravděpodobně řekl i o Stephensonově raketě.
A pointa? Žádná. Dvanáct set koňských sil a údajně nejvyšší rychlost 415km/h nemá nikde na světě žádné využití. Ale, jak jednou řekl americký velvyslanec Benjamin Franklin, k čemu je právě narozené dítě? Možná je tu proto, že tady ještě nebylo.
Skutečnou příčinou je Americké Shelby SSC Ultimate Aero, se svými 1183 koňskými silami a nejvyšší zaznamenanou rychlostí 412.28 km/h. To je o neuvěřitelných 5 km/h víc než starý Veyron GL, který měl 407 km/h, takže se něco udělat muselo.
Takže vítejte v lidské zvrhlosti, která se týká jak závodu ve zbrojení, letech do vesmíru, Hvězdných Válek a všeho ostatního, čím si procházíme, abychom se zbavili slastné myšlenky, jak se navzájem zničit. A tak se odteď budou plané teorie vysmívat všem, budou mávat svými 1200, 1300, 1500 nebo dokonce 2000 koňskými silami na každé straně oceánu. Je to pošetilé, nejsem si jistý, že to má ještě něco společného s motorismem, ale s ohledem na to, kde sedím, je to k smíchu.
Když jsem vjížděl do zatáčky, najel jsem si do levého ze tří pruhů. Je to zvláštní pocit, pokud na to nejste zvyklí…najet do zatáčky při takové rychlosti a ještě bez brzdění, bez toho, abyste vylétli, bez řízení. Zatáčka na dráze Ehra v rychlosti 200 km/h je záležitost, při které ruce nepotřebujete. Máte jen pocit, že se svět na chvilku naklonil. Uviděl jsem patník a hodil jsem tam šestý rychlostní stupeň.
Neoficiálně je SuperSport varianta, jak by vývojáři z VW udělali Veyron, kdyby to bylo jen na nich. Koncepci běžného vozu jim vnutil management s tím, že požadovali, aby mělo auto 1000 koní a nejvyšší rychlost alespoň 400 km/h. To se jim nakonec i povedlo, ale bylo by to mnohem snazší, kdyby jim dovolili trošku doladit tvar.
A oni to udělali. Přední část se mírně liší, kryt motoru a sání vzduchu se radikálně změnili. Novinkou je zadní difuzor, další magická, aerodynamická záležitost. Mám podezření, že těch 200 koní navíc bylo k mání vždycky. Větší turba, větší mezistupňové chladiče a nový výfuk udělají většinu práce. A nevěřím, že to celou tu dobu nevěděli. Vnitřek motoru však zůstává stejný.
Objevil se druhý patník. Přeřadil jsem. Stále jsem si držel rychlost 200 km/h, ale podle zvuku, který se ozýval z výfuku SuperSportu, to bylo nutné.
Líbí se mi tento nový, obyčejnější Veyron. Víc než když jsem obdivoval starou prodejní verzi, vždycky v něm bylo, dle mého vkusu, trochu moc Liberace, moc nařasené a načančané. Teď má dobře udělaný černý interiér skoro jako Porche, funkční design, krásná přístrojová deska, jednoduché vypínače, báječně umírněná kvalita skrz na skrz. Holá karbonová vlákna pro jednou vypadají dobře, temně napjatá nad oranžovou sukní, kola vypadají jako napůl snědený čokoládový Jaffa dort. Starý Veyron vypadal jako doplněk, ale tenhle se zdá jako zásadní věc.
Třetí patník v dohledu. SuperSport se naježil, když jsem vyrazil ke čtvrtému. Jemně jsem sešlápl plynový pedál a připravil jsem se, že z té zatáčky vyletím jako Apollo 13, když čerpalo sílu z Měsíce na své cestě domů.
Mít v zatáčce 1200 koní, to vás opravdu zahřeje u srdce. Zrychlení SuperSportu by na dálnici bylo tak závažné, až by bylo legrační. Ale tam, kde je vysoká rychlost opravdu nutná, výkon sám o sobě je pouhé nic. Klíčová je aerodynamika.
Inženýři vám řeknou, že aerodynamický odpor se zvyšuje exponenciálně se zvyšující se rychlostí. Čím rychleji jedete, tím víc vás ty zatracené prsty fyziky zlobí. Zvyšování rychlosti je jako stlačit pružinu. Úsilí je vždy dvojnásobné a stažení poloviční. To je důvod, proč je třeba dalších 200 koní k tak malichernému zvýšení rychlosti, jako je posun o 8 km/h z 407 na 415 km/h. Všechno to puntičkářské řešení proudění vzduchu, všechny ty přísné testy a dostanete za to tohle. Pět mil za hodinu navíc. Samozřejmě za předpokladu, že je opravdu dostanete.
Dva patníky. Jak ironické. Normálně jich vídáme stovky a většinou jsou předzvěstí toho, že budeme muset snížit rychlost…obrovské zklamání. Ale tady mi ty dva patníky říkají, že je čas, jít na to. Přišlápl jsem plyn a SuperSport se rozjel jako ujíždějící vlak.
Bugatti ztuhlo jako uražený hodnostář. Čísla na digitálním displeji se měnila rychleji, než jsem byl schopný do kamery opakovat…230, 260, 290. Už je to víc než 300 a SuperSport stále zrychluje jako vítr. Když jsem se znovu odvážil podívat, viděl jsem matně 350. Zeleň stromů kolem dráhy mi splynula v rozmazanou čáru a měl jsem pocit, že se cesta zúžila, jako když je na Hammersmithově mostě omezení.
Teď už je náročnější rychlost zvedat. Je to jako když hrajete na výherním automatu. Z maxima nového Veyronu 407km/h jsem dosáhl 390 km/h. Bylo to trošku křečovitější než minule? Odpružení je pevnější, tlumiče měkčí. V horkém vzduchu jsem viděl, jak se přede mnou vynořila brána a zalil mě zvláštní pocit horka a lehké nervozity, který se stále stupňoval. Pod pravou nohou mám 1200 koní. Bylo to tak minimálně dvakrát ze všech těch pokusů, co jsem se to z něj snažil vytáhnout. Tak už to vzdej, Kapitáne Šneku!
Uviděl jsem to jen krátce, asi čtvrt míle od toho místa pod bránou, kde jsem měl pořádně přidat, než najedu do zatáčky, několik vteřin před tím se na elektronickém displeji Bugatti SuperSport, které má maximální rychlost 415 km/h, objevilo 4-1-7. Čtyřista sedmnáct kilometrů v hodině. Takže je to po těžkém vítězství o 7 kilometrů v hodině, nejrychlejší prodávané auto na světě.
A pro vás je to Pan Kapitán Šnek!
