Subaru BRZ konečně na silnici
Možná si myslíte, že znáte BRZ do posledního detailu. Mezi Subaru a Toyotou řádila multimediální vichřice. Hodně konceptů, předpremiérových prototypů a silničních testů se dostalo na limity stahování.
Nevíte však všechno, protože tohle je silniční auto a tady jsme poprvé na skutečné silnici.
Odpovídají tedy jeho kvality takovému povyku? Ovšemže ne. I kdyby ho navrhl da Vinci, zkonstruoval Brunel a Newton k tomu ještě v jeho prospěch ohnul zákony mechaniky, nebylo by tak dobré, jak tvrdili, že bude.
Ale bože, má k tomu blízko.
Krátké shrnutí. Jedná se o nízko posazené kupé s krátkými přesahy, dlouhým rozvorem a zadním náhonem. Těžiště vozu je však dokonce níž než u jakéhokoliv jiného auta tohoto typu, protože má plochý čtyřválcový motor. Ve skutečnosti je plochý čtyřválec ještě níže a více vzadu než u jiného Subaru, protože (je to pouze RWD) není zde v cestě hnací hřídelí nebo diferenciál. Dále tu máme diferenciál s omezenou svorností. Používané pneumatiky jsou poměrně úzké, takže 200koní je dost.
Celé auto je receptem na hbitost, malé naklánění, lehké řízení a perfektní kličkování.
A tady se ukáže. Prvních pár horských vlásenek, nebo mokrých kruhových objezdů potvrdilo, že projíždějí zatáček je ten nejpřirozenější pocit na světě. Přední kola jsou vždy natěšená přesně řezat vámi požadovanou stopu. Pak můžete hrabat zádí ven a cítit se jako hrdina. Na rozdíl od zadokolek, mechanické vyvážení BRZtka a vývoj je opět karetní hrou. Nízkou roli na trhu skvěle uklidí S-obloukem.
Silniční auto ale potřebuje více od svého podvozku a ovládání než závodní auto. Ovládání musí být přímé a progresivní, takže můžete hrnout auto do nerovné a neznámé zatáčky. Pružiny musí pohltit rány a držet pneumatiky vyvážené aby neodskakovali.
Zde je však BRZ také brilantní. Všechny chyby řízení jsou více cítit a to vám řekne, kolik přilnavosti pneumatikám chybí. Ale v tomto autě, více než u jiných, ji neztratíte, protože reakce zbytku auta jsou tak jasné a přesné. Dostáváte informace z ostatních zdrojů.
Dvousetkoňový dvoulitr je dostačujícím motorem. Jenže. V dnešní době turb se zdá, že je s točivým momentem mezi 3 a 4 tisíci otáčkami za minutu velmi střídmý. Musíte tomu podřídit celý styl řízení. Podřadit. A znovu. Pořádně ho vytáčejte, dělejte to tak, aby na vás pořád blikal rádce řazení, jakmile se blížíte k 7.500. Touto cestou se ubírá vaše radost z řízení. Na plochý čtyřválec motor nezní tak dobře, jak by mohl, ale je vždy dost jemný na to, aby vás při oněch obrovských otáčkách nemučil.
Ačkoli by se to všechno mohlo zdát jako hardcore, tohle je silniční auto a budete schopni s ním žít. A stejně tak i jeho energií. Jízda je v pořádku, protože sedíte hodně nízko a daleko od kol, zároveň jsou zde velmi malé stupně otřesů. Sedadla sou perfektní a řízení nohama napřed je absolutně přesné. Všechno slušně ztichlo při projížďce po dálnici. Viditelnost ven je dobrá a zavazadlový prostor je slušně velký. Pokud posunete sedadlo spolujezdce dopředu, vznikne vzadu dokonce místo, kam nacpat dospělého člověka. Ačkoliv by to mohlo být téma lidských práv, pokud ho tam ponecháte déle než 10 minut.
Vypadá dobře. Popravdě velmi dobře. Větší, více dospělé a méně křehké, než je tomu na obrázku. Opravdové auto.
A opravdový smích.
