Proč řidiči kritizují filtry pevných částic?
Emisní normy Euro vydané Evropskou unii zná nejspíše každý řidič. První emisní norma byla vydána v roce 1993 a v současné době se dočkala již své šesté verze. Norma Euro 6 začala platit v roce 2014. Tyto závazná pravidla upravují maximální hodnoty škodlivých látek ve výfukových plynech benzínových a naftových motorů motorových vozidel. Sledují se limity pro:
- oxid uhelnatý(CO),
- uhlovodíky(HC),
- oxidy dusíku (NOX),
- pevné částice(PM).
Norma vyjadřuje hmotnost škodlivých látek v závislosti na kilometrech ujeté vzdálenosti (miligramy na ujetý kilometr). Nutno podotknout, že každá další norma je vždy přísnější. Například Euro 5 platící do roku 2014 dovolovala o 97 % méně sazí, než tomu bylo u normy Euro 1.
Množství vypouštěných emisí snižují filtry pevných částic
Od roku 2009 začali výrobci integrovat do všech naftových automobilů takzvané filtry pevných částic. Tento systém, často označovaný jako DPF, zachycuje velmi jemné karcinogenní látky z výfukových plynů. Pevné částice se hromadí na porézním materiálu filtru, kde se pak spalují pomocí aktivní nebo pasivní regenerace.
V praxi se můžeme setkat s těmito druhy DPF filtrů:
- filtr pevných částic s otevřeným neřízeným systémem,
- filtr pevných částic s aditivy,
- filtr pevných částic bez aditiv,
- filtr pevných částic s externím vstřikováním.
Proč jsou DPF filtry často terčem kritiky?
Řidiči si často stěžují, že filtr pevných částic snižuje výkon motoru a v případě filtrů s aktivní regenerací výrazně zvyšuje spotřebu nafty. U filtrů s aditivy pak majitelům vozidel vadí nutnost tyto látky doplňovat. Někteří řidiči zachází až tak daleko, že filtry z vozů vymontují. Neuvědomuji si však, že vypouští až o 90% více sazí a rakovinotvorných látek.
Starat bychom se tak měli nejen o své čisté auto, ale i o čistotu ovzduší, které všichni dýcháme.
