James May – setkání s hrdiny
Už deset let zuřivě vymýšlím taktiku, jak se nesetkat s Brianem Cantem. Není to tak lehké, jak to vypadá, protože jednou jsem třeba byl na akci, kde byl i pan Cant přítomen, a jakmile jsem to zjistil, musel jsem jít domů, abych měl naprostou jistotu, že nedojde k našemu setkání.
Brian Cant je jedním z mých největších hrdinů. Jeho vyprávění pohádky Trumpton a písnička„Pojďte si koupit moji okurku“ by mělo stačit k tomu, abych vás o tom přesvědčil, ale je tady toho ještě víc. Nepochybuju, že Brian je ve skutečném životě, kde není panem Clampem – zelinářem, ohromný chlapák, ale on prostě nemůže být tak úžasný, jak si o něm myslím. To už by rovnou mohl být i božský architekt.
Takže je opravdu nejlepší se s ním nesetkat. Nikdy byste se neměli setkat s vašimi hrdiny, jak jsem předvedl před několika lety v Top Gearu, když jsem řídil Lamborghini Countach. Přebývalo v mé mysli, jako zbytky dávno vyhaslé touhy, třeba jako Byronova vzpomínka sladkosti první lásky a já jsem řízením té věci, která byla strašná, všechno zničil. Část mě samého, podpořená slepou romantickou nadějí, byla nemilosrdně zmasakrována a byla to moje vina.
Z toho vyplývá, že bych nikdy neměl vlastnit Yamahu FS1E – sportovní moped ze sedmdesátých let. Dobrotivý Bože, jak moc jsem po jedné toužil, když jsem byl mladík! Myšlenky na ni okupovaly tolik mých pubertálních nočních bdění, že pravděpodobně zastavily můj sexuální vývoj. Přitom její vlastnictví jej mohlo výrazně urychlit.
Všechno ohledně FS1E ochromilo moje pubertální odhodlání udělat něco konstruktivního: ten tvar, barvy, vůně, prostý fakt, že jste k ní potřebovali klíč, že uměla vyjet do kopce sama od sebe a pak jet dolů nepodloženými 120 kilometry za hodinu (což je opravdu víc, než povolených 70 km/hod). Od té doby na mě nic nemělo tak vysilující účinek, dokonce ani Ferrari 458, což odpovídá, protože jsem tento svůj vnitřní objekt touhy pro technické předměty, bubínky praskající, 50cc rachotinu s plochými ventily pojmenoval – The Fizz (Syčivka)
Trocha vysvětlení pro naše mladší čtenáře – v dřívejších dobách mohl kdokoliv řídit motorku do 250cc bez složení zkoušek po 17. narozeninách. Ale už v šestnácti letech mohla britská mládež řídit moped, což je složenina ze slov MOtorem zjednodušené PEDálové kolo. Co měli úředníci na mysli bylo přesně toto – kolo s přídavným motorem s ne více než 50cc.
Japonci a jiní ale zjistili, že můžou jednoduše postavit opravdovou 50cc motorku a vybavit ji symbolickými pedály, aby se dostálo pravidlům, čímž dovolili klukům osvojit si doporučení z největšího Steppenwolfova hitu (Born to be wild) už o celý rok dříve. Když je vám 16, je vidina sedmnáctého roku věku na hony daleko.
Ale, samozřejmě, nebylo mi dovoleno mít moped. Moje matka se ztotožnila s myšlenkou, že sportovní mopedy jsou pro hulváty a propracovaným prostředkem k sebevraždě. A navíc, měli bychom si připomenout, že většina produktů 70. let – batika, šuměnka, seriál Some Mothers Do 'Ave 'Em, Austin Allegro – byly sračky. A stejně, FS1E stála v té době 5500 Kč, což bylo dost na nájem a mňamózní rybu k večeři. A neměl bych mít jednu ani teď, protože je to ve své podstatě Brian Cant v podobě motorky.
Takže…ta moje je fialová a pěkně opravená. Richard Hammond si taky jednu koupil, ale ta jeho je hnědá, asi jako tvrdošíjný vor opuštěný v proudu 70. let. Ještě jsme neměli příležitost jet s nimi spolu pro kebab, popovídat si s pár holkama a porvat se, ale to je jenom otázka času.
Co jsem ale zatím udělal je, že jsem se projel po blízkém okolí, sledoval evokující oblak výfukového kouře z dvoutaktu a snižoval hodnotu svého majetku efektivněji, než tzv. recese. Je taková, jakou si ji pamatuju. Slabé nakopnutí pro start, je tam. Pneumatiky z kola, jsou tam. Mdlé blinkry, jsou tam. Pružná přední část, je tam. Opravdu strašný kovový rachot, je tam.
Podívejte, opravdu nejsem nostalgik se slzou v oku. Historie pominula a byla z velké části stejně zhovadilá. Většina starých aut a motorek není nic jiného, než varování z minulosti, asi jako kniha o fašismu z 30. let.
Ale je tu jedna nebo dvě památky, které si opravdu zaslouží být oprášeny a znovu navštíveny. Katedrála v Yorku, například. FS1E je jedna z nich, protože představuje první rozkvět opravdové lidské svobody.
A představuje stále, i pokud jste ji tehdy neměli. Moje celoživotní práce je kompletní.
