Hammondova ikona – Lotus Elise
Lotus Elise MK1. Jo, je to malé, plastové auto s motorem Rover a hliníkovým podvozkem a je více lepené než svařované. Je to jako něco, co může stavět James May na svém kuchyňském stole v měřítku 1/12. Uvnitř neexistuje něco jako koberec, rádio nebo klimoška a spousta dalších luxusních věcí, jako je třeba dveřní kapsa a Perspex kryty světlometů. Když jsem do něj v roce 1996 lezl poprvé, předpokládal jsem, že se tenhle zakřivený malý tvor přemění na plnokrevného a šíleného závoďáka. Věřím, že bych o tom přemýšlel z pohodlí stromu, kde by mě vysadil v první zatáčce.
A nebyl jsem daleko od pravdy. Holá podlaha z hliníku a Sparta interiér naznačují, že je jen pro zkušené profesionály a opouštět ho budete s přesvědčením, že v něm bije srdce hvězdy F1. Samozřejmě teď, o 15 let později, to nemůže mít stejný efekt, že?
Ale ono jo. Dříme v něm 1,8 litrový motor série K a jediné co musíte udělat, je uchopit běžný malý volant a proklouznout přímo do světa zábavy. Je to lichotivé, cítíte se dobře a v tu chvíli věříte i na superhrdiny, což Vám na tváři vykouzlí usměv od ucha k uchu.
Jednalo se o vůz, který znamenal pro Lotus návrat a v té době se výroba zakládala na věrnosti ideálům zakladatele Colina Capmana a to přidáním lehkosti a jednoduchosti. To by mohlo znamenat, že vznikne pěkný bordel, ale to se nestalo. Je to mnoho let, co nám bylo představeno takové stvoření a když k tomu lidé poprvé přišli, pociťovali plachost, ale ta se postupně přenesla k nekontrolovatelnému chtíči. Z Elise se stala okamžitá klasika, ale ne jako objekt. Tohle není auto pro předvádění. Nejsou zde nanoboti, kteří během několika vteřin změní vzhled a neovládá žádné skryté a fascinující funkce budoucnosti.
Lepený podvozek z hliníku byl první v oboru, to ano, ale je to jen nějaký kus kovu a lepidlo, což je těžko materiál, z kterého vás polije horký pot – pokud nejste James May, samozřejmě. Karosérie je tvarovaná pro aerodynamickou efektivitu, motor sedí bokem za sedadly a náhon je řízený na zadní kola. Co jiného k tomu dodat. Na palubce svítí malý LCD monitor, který ukazuje stav paliva a chladící kapaliny. To je věc, která mi padla do oka už v roce 96, ale mobilní telefon byl i přesto zajímavější.
A o tom, to přesně má být. Řízení je bez cizí pomoci a tím cítíte i knedlík, který stojí v cestě. Oplývá pouze 118 koni - mám kuchyňské náčiní, které má více - ale Elise váží pouhých 755 kilogramů. Konstrukce na způsob muší váhy, je klíčem k vymačkání posledního poníka z malého motůrku série K. Z 0 na 100 se vytáhne za 5,8 sekund a jestli tam číhá zatáčka, není potřeba zvedat nohu z pedálu, jen jí tam klidně přidržte a zatočte. Nevybouchne, ani nezačne kvílet a volat o pomoc, naopak se poslušně a plynule přehoupne do druhé půle zatáčky. Je levný na údržbu a opět díky té muší váze, by mohl být i v dnešní době velmi ekologický a to i s trochou výtržnictví.
Také díky kompozitní karosérii a hliněnému podvozku, nebude hnít a Elise tak může zůstat venku a pobíhat jako splašené štěně. Což je dobrá zpráva, protože za pouhých 420 tisíc může být i Váš. Je sice z roku 96, ale i dnes, je těžké si představit lepší motoristický skvost. Stačí naskočit, rozjet, nahodit úsměv, vyskočit na degustaci vín a pak zase naskočit a nahodit úsměv.
