Hammond ve Ford Escort Mexico Mk1
Mám rád hrášek. Nemusím ho jíst, abych byl šťastný: jen pohled na talíř hrachu mi k tomu stačí. Je to v jeho jednoduchosti, upřímnosti, kulatosti a zářivě zelené barvě. Vzbuzuje ve mně úsměv stejným způsobem jako oranžový Escort Mexico MkI na trati.
Opravdu je to zvláštní auto, zrozeno přímo z komerční nenasytnosti; Ford ho představil v roce 1970, aby využil úspěchů vozu Escort RS1600 v závodech a bylo navrženo tak, aby to bylo něco mezi Escort GT a Twin Cam. Nemá turbo ani DOHC. Má staromódní 1.6 litrový motor, listovou pružinu a živou zadní osu.
Je založeno – a nemá k nim příliš daleko – na těch nejskromnějších automobilech a je na něm opravdu málo věcí, které ho odlišují od auta, kterým vás matka vozila do školy. Popravdě, má matka mě jím vozila, modrým, základním MkI. Ale když se podívám na Mexico, má překvapivě drobnou formu a jednoduché linie, ale prostě víte, že je speciální. Jde tady o přístup, postoj, neomalenost a sebejistotu. Má na mě stejný efekt jako talíř čerstvě natrhaného hrachu. Křením se tak dlouho, dokud nemám pocit, že se mi hlava rozpadne vejpůl.
Zvuk je jednoduchý a otevřený, rozléhá se po malé kabině s hrubými povrchy a lesklým plastem. V kabině není naprosto nic, co by vás mohlo rušit od řízení na trati, co nejrychleji to motor a malé kostnaté pneumatiky zvládnou. A tohle bylo zrovna vyrobeno na zakázku, takže zde byla navíc sedadla Recaro, a koberečky. Bez nich by bylo těžké posoudit, jestli sedíte v samotném autě nebo v krabici ve které přišlo. Ale přesto mi pořád zůstává na tváři úsměv. Přísahám, že malé Mexico bylo dychtivé pustit se do práce s využitím každého kousku svého skromného mechanismu.
Když pořádně pobídnete zadek vozidla, bude v zatáčkách prohánět předek jako splašený teriér ženoucí se za kočkou. Je malé, velmi malé a povolné a ochotné ohýbat se podle vašich představ. Konec konců, na MkI Escort musí být něco speciálního: stalo se nejprodávanějším automobilem a jedním z nejúspěšnějších závodních aut všech dob. Stále patří mezi vyhledávaná auta mezi závodníky amatéry.
Čísla jsou stejně skromná, jako celý automobil na pohled. Z 0 na 100km/h zrychlí za 10,7 vteřin – i moje sekačka na trávu je rychlejší. Ale nemám z ní tak dobrý a speciální pocit. Má 86.9 koní – existují ořezávátka na tužky, která mají víc, ale nepřekypují takovým šarmem, že by vás donutili se křenit, dokud vás nebude bolet obličej.
Ano, bylo vyrobeno, aby stálo na úspěchu RS1600 na 25ti-kilometrovém Londýn-Mexico World Cup Rally. A tenhle obchodní produkt, kus reklamního vykořisťování, to zvládá. Ale objevilo se v době, kdy pravděpodobně nikdo, kdo nějaké řídil nebo jen viděl, nikdy nebyl v Mexiku ani nikde podobně. Nicméně nosili kombinézy se svislými pruhy, protože vypadaly jako ty, které nosí skuteční závodníci. Ford byl při závodech prakticky neporazitelný a Mexiko oslavovalo hrdinné závodníky z Fordu. Nepokoušeli se tvrdit, že z vás jednoho udělají: syčeli, vrčeli a čmuchali kolem, měli sebou jen ruční okenní kliky a nepovinné koberečky, ale cítili jste se díky nim neuvěřitelně šťastní, vzrušení a že jste rádi, že jste naživu. A dělá to pořád. Už teď mi chybí.
