Co pro nás udělali Američané
Jedním z největších britských výtvorů by mohly být Spojené státy, avšak v USA sami přicházeli s nápady, jak udělat automobilismus bezpečnější, levnější nebo rychlejší, už od doby co byla vynalezena auta.
Například již pouhý semafor - původně britský vynález Johna Peake Knighta, vrchního dozorce dopravy na jiho-východní železnici.
První semafory, jež byly nasazeny do provozu se nacházely u House of Parliament (budovy parlamentu) v Londýně, a to roku 1868. Vypůjčili si zkušenosti Peakova nápadu obdobné železniční technologie a říkalo se jim pouliční semafory.
Zařízení obsluhováno strážníky využívalo řadu rukou a barevné plynové lampy, pomocí nichž řídili tehdejší konstáblové dopravu v okolních ulicích. V provozu však tyto semafory nevydržely dlouho. Kvůli řadě explozí zásob plynu, kdy jedna z nich téměř utrhla poldův obličej, byl tento experiment po měsíci vyřazen a nápad zapomenut.
Tak tomu zůstalo do doby, než se stala ve městech běžně dostupnou elektřina. Tedy o desítky let později. Nicméně roku 1912 detektiv ze zámoří, Lester Wire ze Salt Lake City, představil to, co je dnes všeobecně považováno za první elektrický dvoubarevný (červeno-zelený) semafor na světě. Svůj výtvor si však Wire nenechal patentovat, čímž dal zelenou Jamesovi Hogeovi, který pokřtil svůj vlastní semafor v Clevelandu o rok později, přičemž místo barevných žárovek používal slova "Stůj" a "Jeď".
Další američtí vynálezci se pak ještě pokoušeli systém různými způsoby vylepšit, ale žádné další změny se neuchovaly. Až do roku 1920, kdy další policista, William Potts, tentokrát z Detroitu, vynalezl první semafor, který mimo červené a zelené barvy používal ještě oranžovou. Důvod přidání oranžové barvy měl však spíš co dočinění s pracovní sílou, než s kontrolou dopravy.
V případě červeno-zelených semaforů bylo potřeba, aby strážníci měnili signály manuálně a zpomalovali dopravu ve všech směrech, jinak by se tvořily dopravní zácpy. U semaforů s oranžovým světlem však bylo všem jasné, že je třeba začít zpomalovat, když se měnily barvy. Toto nepatentované vylepšení ale nebyl nápad Pottse. Přiznal, že si vypůjčil trojbarevný systém z amerických železnic, které využívaly tuto paletu už léta. Avšak zabralo to pár let, než se železničářům podařilo nalézt tu nejvhodnější kombinaci barev. Zpočátku používali červenou jako "Stůj" a bílou jako "Jeď". To se však ukázalo jako nespolehlivé a někdy i smrtící řešení.
Někdy se stalo, že červený filtr vypadl, a změnil tak světlo na bílé. Jindy to byly pouliční lampy, odraz světla, nebo dokonce svit jasné hvězdy, co lidé uváděli jako příčinu nehod, kdy viděli bílé světlo na místě, kde měla být červená. Přidáním oranžového světla se tento problém vyřešil a tak vše, co Potts udělal, bylo to, že zavedl stejný systém na ulicích.
S ustáleným pořadím světel se další vynálezci pokoušeli automatizovat sady světel na několika křižovatkách. První takový zaznamenaný výskyt je z Houtsnu v Texasu z roku 1922.
Navzdory masivnímu rozšíření ve Spojených státech, se první experimentální semafory v Británii objevily až v roce 1927 ve Wolverhamptonu. A vzhledem k běžné míře obnovy našich pouličních zařízení tam nejspíš jsou dodnes.
Přesuňme se teď o pár desetiletí dopředu - přes mnohé zachráněné životy a množství nadávek, které semafory obdržely. V dnešní době máme velké množství různých druhů semaforů (a předpisů, které se k nim vztahují). Mnohem více, než byste zahlédli při výletu přes celé USA. Avšak je tu stále jedna inovace, která ještě do Británie nedorazila - možnost odbočení doprava, i když na semaforu svítí červená.
Mimo toho, že to šetří čas, také prospívá plynulosti dopravy. Zákon by se tedy měl přizpůsobit - povolit jet doleva na červenou - a co nejdříve být přijat. My jim dali semafory, takže bude jen fér, když si tentokrát my půjčíme jejich zákon.
Článek byl původně publikován v červnovém čísle Top Gear magazínu roku 2013
Článek přeložen z oficiálního webu Top Gearu, www.topgear.com/uk/car-news/what-americans-have-done-for-us-2013-017
